CZ: Praha - Hradčany

Tisícileté evropské dějiny vtiskly svůj ráz Hradčanům – na zbytcích pevnosti českých vládců z rodu Přemyslovců z 9. století vystavěli králové a císařové hrad, který se stal r. 1346 a znovu r. 1576 (za vlády Rudolfa II.) sídlem císaře Římské říše národa německého. Od roku 1918 až do rozdělení společného státu Čechů a Slováků (1. ledna 1993) byly Hradčany sídlem prezidenta Československé republiky, dnes jsou sídlem prezidenta České republiky.

Hradní komplex o délce téměř 600 m  je rozdělen třemi dvory. První z nich, sousedící s Hradčanským náměstím, vznikl v letech 1756 – 1774 na přání rakouské císařovny a české královny Marie Terezie; její dvorní architekt sjednotil jednotlivé budovy Hradu, pocházející z různých dob a postavené v rozličných slozích, od románského až po barokní, pod jednotnou fasádou a tak zakryl mnohé z toho, co vznikalo po staletí. Brána císaře Matyáše (z r. 1614), jenž byla první světskou barokní stavbou v Praze, vede na druhé hradní nádvoří s hradní obrazárnou a kaplí sv. Kříže. Třetí nádvoří, vlastní jádro Hradčan, je na severu ohraničeno Svatovítskou katedrálou a napravo královským palácem. Práce na katedrále, která je největším pražským kostelem a jejíž dvě věže dominují Hradčanům, trvaly 585 let. Je sice menší než například kolínský dóm, ale je stejným symbolem národní jednoty: čeští vlastenci založili v 19. století společnost pro dostavbu chrámu sv. Víta a v roce 1873 byl položen základní kámen k novogotické západní části chrámu se dvěma mohutnými věžemi, vysokými 82 m. Chrám sv. Víta je nejkrásnější stavbou Pražského hradu, přičemž chrámový chór obklopený gotickými opěrnými sloupy je dlouhý 74 m a vysoký 39 m. Roku 1929, v den tisícího výročí smrti sv. Václava, patrona české země, byla katedrála slavnostně vysvěcena. K architektům, kteří se rozhodujícím způsobem podíleli na podobě chrámu, patří stavitel Petr Parléř, původem z Německa. Působil v Praze v letech 1353 – 1399 a během této doby postavil Zlatou bránu, bohatě zdobený jižní portál chrámu s trojdílnou předsíní, východní chór a věnec kaplí kolem něho, mezi nimi kapli sv. Václava, jejíž zdi jsou posázeny v dolní části českými polodrahokamy a kde jsou uloženy ostatky sv. Václava. Parléř položil i základní kámen k hlavní věži (vysoké 109m) nad jižním portálem, která byla dostavěna až v r. 1554 a v r. 1770 dostala barokní cibulovitou báň. Jižně od Svatovítské katedrály stojí královský palác, až do začátku 17. století sídlo císaře; poté Habsburkové, vládnoucí v Čechách od r. 1527, přenesli svou rezidenci do Vídně. Uvnitř paláce byl za krále Vladislava Jagellonského v letech 1486 – 1502 postaven rozlehlý sál, dlouhý 62 m, s pozdně gotickou klenbou z kroužených žeber, který kromě reprezentačních účelů sloužil i k pořádání rytířských turnajů. Rytíři na koních mohli vjíždět přímo do sálu po širokých schodech z nádvoří. Od roku 1934 tu byli voleni prezidenti Československa. 2. února 1993 zde složil prezidentský slib první prezident České republiky Václav Havel. V Ludvíkově křídle paláce byly místnosti České dvorské kanceláře, z jejíž oken vyhodili 23. května 1618 čeští protestantští šlechtici císařské místodržící do 15 m hlubokého hradního příkopu. Místodržící z toho sice vyvázli šťastně, nicméně tato událost se stala signálem k českému povstání a tím i začátkem třicetileté války mezi evropskými velmocemi. Po skončení třicetileté války význam Hradčan postupně upadal; poškodily ho i některé požáry (1743, 1760, 1781, 1855) a především centralistická politika císaře Josefa II. Zlepšení přinesla až doba národního obrození s jejím zájmem o historii a národní památky a především r. 1918, kdy se stal Pražský hrad opět sídlem hlavy státu a dočkal se velkolepé přestavby za architektů Josipa Plečníka a Pavla Janáka.

 Text a foto: J. Štantejský