Dolinou Velkého Sokola
Slovenský ráj je svým profilem regulérní pohoří a tak i zde musíme počítat s nevyzpytatelností počasí a především pak srážek, které mohou za pár hodin proměnit relativně schůdné vodní cesty, žebříky a dřevené lávky v docela dobrodružný survival, kde suchou nohou jen tak neprojdete. Útěchou Vám však může být, že často přeplněné rokliny za nepřízně počasí osiří od davů natěšených turistů, kteří především zdržují, nadšeně hýkají nad krásami přírody a nekontrolovatelně skáčou do záběru přesně ve chvíli, kdy vyndáte fotoaparát. Samozřejmě, kempování v dešti nepatří mezi naše oblíbené koníčky, ale o to víc radím vydat se na cestu ve chvíli, kdy ostatní návštěvníci „ráje“ mrzutě vykukují z provlhlých stanů, kde donekonečna odpovídají na otázky svých ratolestí: „Kdy už půjdeme na výlet?“
My však vyrazíme hned! Náš cíl, Velký Sokol, se nachází necelých 6 km proti proudu a částečně i korytem bystřiny Biela voda. Po zelené turistické značce, která Vás dovede nejprve k neméně působivé dolině Piecky u osady Hrabušická píla, kde se můžete mimo jiné občerstvit, ale především zde zaplatíte vstupní poplatek (1,5 €) za vstup do přilehlých dolin. K ústí Velkého Sokola však musíme pokračovat o další dva kilometry dál, kde narazíme na levostranný přítok říčky Sokol, jejíž vody, které daly jméno i ráz celému kaňonu, nám budou zanedlouho důvěrně známy! Zpočátku je tato roklina široká a značně plochá, v téměř neznatelném stoupání procházíme kolem zpevněného koryta říčky a velké nádrže - Tajchu. Asi po půlhodině chůze pohodlnou lesní cestou se dostáváme do místa, kde se roklina konečně zužuje, proud sílí. Do té doby byla většina brodů schůdná takřka suchou nohou, což platí především za „suchého“ počasí, během mé návštěvy jsem se tou dobou již brodil, neb se mi nechtělo řešit dilema zda jít s jednou botou „durch“ nebo čvachtat oběma. Zvolil jsem druhou variantu a vyplatilo se. Na rozcestí pokračujeme vlevo poměrně strmým úsekem, kde je výstup podpořen řadou umělých jistících pomůcek. Romantika začíná!
Po několika kilometrech (kilometráž je zde opravdu zavádějící údaj) hopsání po více či méně stabilních kamenech a balancování na slizkých dřevěných kládách se dostáváme do Kamenných vrat, úzkého kaňonu, v němž se nachází nejvíce exponovaných úseků této rokliny s řadou vodopádů a peřejí, které jsou navíc blokovány mnoha popadanými kmeny, jenž dodávají místu i výstupu na dramatičnosti. Letitá trouchnivějící torza stromů jsou sem tam přemostěna stupadly a některé již samy o sobě poslouží jako lávky, které jsou však za velké vody často zaplaveny, kloužou a vůbec dávají cestě ráz opravdového dobrodružství. Ale co je hlavní, vytrvalý déšť pod hustým příkrovem stromů není prakticky znát a když, jen to dotváří atmosféru neopakovatelného survivalu. Navíc jste zde naprosto osamoceni a to je ve Slovenském ráji jev takřka nevídaný! Okolní příkré srázy, porostlé hebkým mechovím a kapradinou, se ostře zařezávají bezmála 300 metrovým srázem do planiny Glac. Bystřina Sokola stále slábne a to přímo úměrně našim silám. Stoupáme, lávky a klády nás postupně dovedou k několika vodopádům, z nichž jsou nejpůsobivější Malý, Velký a k nim přiléhající Kaskádové vodopády, jejichž převýšení překonáme za pomoci kovových žebříků pevně fixovaných do skalního masivu. Zdoláváme i poslední překážky a pozvolna přecházíme do Rothovy rokliny, která je i závěrem doliny Velkého Sokola.
Menší říčka z počátku naší cesty zde připomíná spíše větší horský pramen, kterým skutečně také nedaleko je a nám nezbývá, než z posledních zbytků sil vystoupat po žluté značce příkrý lesní svah, jenž nás dovede na Glackou cestu (899m) – spádový koridor pro většinu místních dolin, vedoucí zpět do kempu Podlesok. Z rozcestí půjdeme vlevo cca půl hodiny po červené značce směr horská louka, nesoucí název Glac - bývalá horáreň (990 m). Bohužel i na ní budeme mírně stoupat, ale i tak Vám bude lesní cesta po předchozím kaňonu připomínat spíš lázeňskou kolonádu. V případě, že jste neodolali a vstoupili do chladných vod Sokola, nastala zde ta pravá chvíle k přezutí, či výměně ponožek, pakliže nechcete, aby Vás Vaši souputníci častovali poznámkami jako „nekvákej“ apod… Za dobré viditelnosti jsou z horských luk a v průsecích lesa krásné výhledy na Nízké Tatry s dominantní Kráľovou hoľou. Příliš si jich však neužijete, protože takových míst je zde pomálu. Od vrcholu Glace se již magistrála svažuje až do nepříjemného klesání v serpentinách nad Podleskem, kde dostanou zabrat především Vaše kolena a kotníky, takže krom obinadel zde oceníte i trekkové hůlky.
Po kilometrovém sestupu příkrým svahem vycházíte jen několik desítek metrů od vstupu do kempu, ale především nemůžete minout útulně zrekonstruovanou restauraci, kde jistě oceníte kvalitu místní kuchyně a v rozumné míře i léčivost lokálních likérů, z nichž dominuje Tatranský čaj, jehož 52% postačí k hřejivému zakončení náročného dne.
· Obtížnost túry: středně náročná až těžká a dlouhá túra – podle počasí (výšky vody)
· Délka túry: 4 a ½ až 5 a ½ h
· Celková délka túry: 6 až 7 h
· Celkové převýšení: výstup 450 m, sestup 450 m
· Základní trasa: Podlesok - Hrabuš.Píla - Veľký Sokol - Glac - Podlesok
V dalším pokračování projdeme Prielom Hornádu, Kláštorskou roklinu a vystoupáme na Kláštorisko.
Text/foto: Jan Chaloupka
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek