Indonésie III.: Expedice2011 – Botanická zahrada a safari cestou do města Bandung

Rozloučili jsme se s hotelem Santika i s úžasnou 12 miliónovou Jakartou, sedli do mikrobusu a vydali se na nekonečnou cestu do města Bandung.

Nikdy nekončící pruh obchůdků

Myslet si, že vyjedeme z Jakarty, projedeme krajinou a vjdeme do dalšího města, odpovídalo našim představám. V Indonésii to tak ale není. "Lidé žijí u řek a u silnic, silnice přináší peníze," řekl nám Idong. A tak nekonečný pruh obchůdků, restaurací a hotelů u silnice nikdy nekončí. V jedné takové restauraci jsme se zastavili, dali jsme si výborné jídlo a jako dárek jsme od majitele na památku dostali balíček místního čaje.

Tropický déšť a květy všech barev

Opět jsme nasedli do mikrobusu a pokračovali v naší nekonečné cestě do Bandungu. Naší další zastávkou byla úžasná botanická zahrada. Bylo to opravdu příjemné zpestření cesty, doplněné zcela teplým tropickým deštěm. Zahrada pocházela z období holandské kolonizace, byla perfektně upravená, a její návštěva byla pro nás jedním z nejpříjemnějších zážitků. Obrovské stromy, jezírka, květiny všech možných barev, bylo to skvělé.

Exotické safari

Pak jsme po další šňůře vizuální prohlídky obchůdků, restaurací, hotelů, skútrů a řidičského umění jejich řidičů, koupili banány pro opice a došli na místo další atrakce - safari. Viděli jsme zebry, opice, medvědy, slony, nosorožce, lvy, tygry, buvoly a mnoho dalších zvířat. Bylo to samozřejmě zajímavé a zvířata byla vděčným objektem na focení.
   

Bandung - hlavní město provincie Západní Jáva

Po příjezdu do Bandungu jsme se ubytovali v hotelu Star. Město bylo proti Jakartě výrazně menší - samotné město nemělo ani 3 miliony obyvatel, ale v jeho metropolitní oblasti žije přes 7 milionů lidí. Jelikož se nachází na náhorní plošině, teploty tam byly méně vražedné. Večer jsme vyrazili na procházku, hotel byl kousek od místa, kde před staletími zatloukl Holanďan do země sloup a řekl: "Tady bude město." Podařilo se, město tam je. Tak jsme se na to místo šli podívat, našli jsme mešitu, pod jejíž ochranou odpočívaly desítky chudých. "Nocležiště" jsme našli i na přechodu přes hlavní ulici, paní domácí nám ochotně ukázala kudy máme jít. Doprava byla samozřejmě stále šílená, neměli jsme píšťalku ani terčík, a tak přejít přes ulici byl vskutku problém. Nakonec se to podařilo. To byl pro změnu jeden z méně příjemných zážitků.
                       
Další den jsme měli naplánovaný výlet ke kráteru Domaša, na čajovou plantáž a také jsme se chystali vykoupat v termální vodě, ale o tom všem se dočtete zase za týden.

Text a foto: Stanislav Lupták

Překlad: Stanislava Waniová