Itálie: Grazzano Visconti II – procházka středověkými uličkami

Naše následující zastávka v regionu Emilia-Romagna je jen pár kilometrů jižně od Piacenzy – v městečku Grazzano Visconti.

Země kolem je tvořena poli a farmami – typický obraz tohoto regionu. Jakmile projdete městskou bránou, jako byste prošli strojem času. Najednou se ocitnete o několik století zpět. Obklopují nás zdi středověkých terakotových staveb, zpěv ptáků a příliv klidné atmosféry. Sluneční paprsky pomalu klesajícího slunce pronikají mezi listy stromů. Už na první pohled zde nic nepůsobí jako temný středověk. Současnost však připomínají jen turisté v moderním oblečení s technickými vymoženostmi dnešní doby.

V každém domku se máte chuť zastavit. Nacházejí se zde obchůdky, ve kterých se prodávají umělecké a řemeslné výrobky od kovářů, keramiků, sklářů, řezbářů a dalších umělců a řemeslníků. Ale tato originální krása má i svou cenu. Kromě těchto jedinečných obchůdků zde naleznete i ty běžné, například papírnictví či kadeřnictví.

Nezapomíná se zde ani na odpočinek u výborného jídla, vždyť se nacházíme v Itálii, takže příjemné restaurace nesmí chybět. Vše je zde krásné jako v pohádce či romantickém filmu. Okna, lavičky, studny, dokonce tu mají i „bar pro psy“.

Od fontánky v centru městečka přecházíme k malému a útulnému gotickému kostelíku zasvěcenému Panně Marii. Zaujme vás terakotová fasáda s mramorovým obloukovým portálem a dřevěnými vyřezávanými dveřmi. Všechny tyto dekorace od světských (sloupy s korintskými hlavicemi) po svaté (postavy evangelistů, Panna Marie s dítětem), jsou dílem Giuseppe Viscontiho, který městu vdechl současnou podobu. Celý chrám dotváří gotická věž se dvěma zvony.

Zde se cesta rozdvojuje, jedna vede do parku a hradu, kam si už musíte zaplatit vstupné, druhá pokračuje ulicí mezi domky. Když tudy budete procházet, nepřehlédněte uprostřed zeleného porostu ukrytou malou kamennou sošku. Je to socha ducha Alois. Podle legendy byla tato žena nevěsta kapitána milice, která spáchala sebevraždu ze žárlivosti po zradě svého manžela a od té doby se její duch potuluje po zámku a jeho okolí. Je patronem milenců, údajně táhne turisty za nohy a vpustí pouze ty, co jsou jí sympatičtí. Soška je plná mincí, které jsou na ní přilepené žvýkačkami, aby si turisté naklonili její přízeň a dala jim klid, zavěšují na ni náramky nebo květiny.

Přešli jsme až na další náměstíčko s mramorovo-kamennou studnou s erbem Viscontiů. Studna je zakryta kovovou klecí z tepaného železa a zdobená hady zvanými Biscione (symbol Viscontiů). Turisté do studny pro štěstí vhazují mince.

Celému náměstí dominuje stavba paláce s věží, který dal postavit také Giuseppe Visconti. Hodiny na věži nám svou melodií připomínají aktuální čas.

Přes můstek lemovaný sochami přecházíme do méně rušné části města. Na jedné straně je zelený park a na druhé domovní zástavba. Přes bránu oděnou do šatu listů, po kterých běhají malé ještěrky, se dostáváme k dalšímu kostelu Chiesa Parrocchiale dei Santi Cosma e Damiano. Farní kostel zasvěcený sv. Kosmovi a Damiánovi přešel ze své románské podoby na dnešní začátkem 20. století. Kostel má zvonici se třemi zvony a ve stísněném prostoru na levé straně chrámu jsou dva detaily fresky připsané Giottově škole. V blízkosti kostela je fara, klášter i hřbitov.

Přilehlá slepá ulička vás dovede k dalším domům a za zelení velkého zámeckého parku (150 000 m²) se ukrývá cihlovo-kamenný hrad. Vstup do hradu čtvercového půdorysu se čtyřmi věžemi na rozích (dvě jsou válcové a dvě čtvercové) vedl přes padací most a obklopovala ho vodní přehrada. Jedna ze stěn komplexu je zakončena cimbuřím. Vnitřní nádvoří obklopují arkády.

Pokud se vrátíme do zámeckého parku, můžeme v jeho nejtajnějších zákoutích objevit romantickou středověkou zahradu, bludiště, divadlo či soukromou kapli zasvěcenou sv. Anně. Malá cestička nás dovedla za jeden z domů, kde je vidět, jak se středověk rázem mění na 21. století. Středověká okna jsou překryta rákosovými roletami, klimatizace je připevněna na zeď z cihliček, vyprané prádlo se suší na dvoře, kde je zaparkované i auto. Civilizace se jednoduše nedá utajit. Vracíme se tedy do reality, což dokazuje i benzinová pumpa u brány, kterou vycházíme z městečka.

GPS: 44°56'02.3"N 9°40'26.2"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Překlad: Stanislava Waniová