Německo, Durynsko: Weimar – Mekka německé literatury

Podzimní čtení vám přináší:

Německá spisovatelka Christa Wolfová o Výmaru řekla, že je to nejkrásnější a zároveň nejstrašnější město v dějinách Durynska.

Nefalšovaná kultura

Známým obrazem Výmaru je pohled na náměstí Theaterplatz - vysoká socha Goetha a Schillera a v pozadí Národní divadlo, které dal Goethe postavit. Tito dva literáti jsou zde přítomni na každém kroku, protože jejich působení výrazně ovlivnilo kulturní život v Německu. Při návštěvě Výmaru se nám naskýtá možnost poznat je i z jiného úhlu pohledu, nejen z učebnic literatury a jejich tvorby, ale více z té lidské stránky. Při prohlídce jak Goetheho, stejně tak i Schillerova domu si můžete udělat přesnou představu o tom, na jakých pohovkách sedávali, z jakého nádobí jídali, nebo jaký pořádek měli na pracovním stole. V Schillerově domě si navíc můžetet vyzkoušet psaní husím brkem a inkoustem, což ocení zejména dětští návštěvníci, které podrobný výklad o životě spisovatelů až tak moc nezajímá.

300-letá knihovna

Jelikož jsme v "Mekce" německé literatury, bylo by hříchem nechat si ujít prohlídku knihovny vévodkyně Anny Amálie, založenou v roce 1691. Budovu knihovny v nedávné minulosti zasáhl ničivý požár a množství zachráněných knih stále restaurují. Honosný oválný rokokový sál se starými knihami, obrazy a sochami místních velikánů je však pro veřejnost přístupný a jeho návštěva skutečně stojí za to. Před budovou knihovny se tyčí jezdecká socha Karla Augusta, velkovévody ze Saska-Weimar-Eisenach. Na velkém náměstí Marktplatz se nachází třípatrová budova radnice v novogotickém slohu, další z dobře známých symbolů města. Na druhé straně náměstí stojí luxusní hotel Elephant, který kdysi hostil všechny obchodníky a významné osobnosti.

Hrůzy z dob ne tak dávných

Musíme však dát za pravdu Christě Wolfové, nekráčeli jsme jen po stopách německých klasiků, ale poznali jsme i temnou stránku německé historie. Navštívili jsme nedaleký koncentrační tábor Buchenwald, o kterém místní obyvatelé během války údajně ani nevěděli. Zde jsme díky vyčerpávajícímu výkladu našeho průvodce získali ještě přesnější obraz hrůz daných dob. Stálá expozice osobních předmětů nahání husí kůži. Studený kovový nápis na bráně hlásá Jedem das Seine - každému co mu patří, a stejně chladně působí i celý areál. V momentě, kdy americké vojska převzala kontrolu nad táborem, se tu zastavil čas. A to doslova. Ručičky na hodinách nad branou už léta ukazují čtvrt na čtyři a připomínají čas osvobození - 11. 4. 1945 v 15:15.

Množství zeleně

Obrovský park podél řeky Ilm nabízí prostor pro klidnou procházku, rodinný výlet nebo piknik. Jsou zde rozsáhlé otevřené zelené plochy, ale i všelijaká zákoutí u řeky ve stínu stromů. A na takovém lukrativním místě měl Goethe svůj zahradní dům - dar od přítele velkovévody Karla Augusta. Přestože prostředí evokuje, že toto místo je jako stvořené pro odpočinek, Goethe si zde zvykl zejména pracovat, takže když si tento domeček a jeho okolí prohlédnete, možná zjistíte, kde hledal inspiraci pro svá díla.

Weimar ukázkově spojuje obě stránky dějin - krásu umění, které si musíme vážit a velebit, i hrůzy války, které je třeba znát, aby se už nikdy neopakovaly. Toto město skutečně dýchá historií a v každém návštěvníkovi zanechá hluboký dojem.

GPS: 50°58'43.8"N 11°19'40.9"E

Text a foto: Lucia Kériová, Wikipedia.org - Andreas Trept

Překlad: Stanislava Waniová