Řecko: Zakynthos - cestou želvím ostrovem II.
To však neznamená, že Zante jinak nenabízí dostatek jiných možných turistických cílů. Těmi hlavními jsou Blue Caves , tedy Modré jeskyně, nacházející se v severovýchodním cípu ostrova. A dále pak pláž Navajo, známá taktéž jako pláž ztroskotání, která ukrývá jeden z nejznámějších středomořských lodních vraků. A právě o těchto cílech si budeme dnes vyprávět.
Jak už bylo v předchozím díle řečeno, Zante je třeba chápat jako ostrov dvou tváří. Západní horské pásmo se strmými útesy přímo kontrastuje s poklidnou zemědělskou krajinou východní části. Během jednodenní cesty pak zakusíme oba tyto extrémy. Pakliže vyrážíme z jižních, turisty oblíbených lokalit Laganas, Kalamaki či Limni Keri, bude nám nejspíš stačit půjčovné auta na jeden den, přičemž s krátkými zastávkami zdoláme prakticky celý ostrov. Naše cesta určitě povede přes hlavní město Zakynthos, relativně poklidný přístav s jedním korzem, i relativně rušnou silnicí mezi mořem a řadou obchůdků, kde se střídají typické taverny a fast food stánky. Město, které nijak neurazí, ani nepřekvapí – taková středomořská klasika, která svůj půvab získává hlavně navečer. Dále budeme pokračovat na sever podél pobřeží, okolo letovisek Akrotiri – Tsilivi –Psarou –Ag.Kiriaki a až k Alikes, kde po zhruba 40 kilometrech naší cesty se pomalu začíná pevnina vlnit a mořské útesy povážlivě zvedat. Odtud již vede cesta po klikaté, ale udržované silnici směrem na Katastari – jedno z poledních míst, kde se ještě lze v poklidu slunit na pláži.
Během této části cesty je také dobré dělat menší zastávky a z odpočívadel či útesů se pokochat krásou blankytně modré vody či proměnlivou krajinou ostrova, který je odtud jako na dlani. K první větší zastávce je to už jen zhruba 15 kilometrů. Na jedné straně skála, na druhé sráz a moře. Silnice s kvalitním asfaltem však rychle ubíhá a zanedlouho již stojíme na jižním cípu ostrova, u majáku Skinari, kde se také zachoval jeden z posledních větrných mlýnů s působivou vyhlídkou do zátoky, ukrývající právě ony Modré jeskyně, jeden z cílů naší cesty. K nim se lze dostat dvěma způsoby: prvním jsou pravidelné plavby větším motorovým člunem, který Vás zaveze přímo do nitra jeskyní a druhým, který však vyžaduje nadmíru odvahy a síly, což spočívá v sestupu či menším skoku do průzračných vod a dále pak uplavání desítek metrů k první jeskyni, kterých je tu však zhruba pět. Tuto variantu doporučuji pouze jako osvěžení, jelikož si nedokážu představit, jak by někdo doplaval byť do nejbližší jeskyně s foťákem nad hlavou a ještě se dokázal rozplývat nad její krásou. Proto jsme i my raději zvolili variantu č. 1, tedy investovat několik euro a vložit svůj osud do rukou zručného kapitána, který svou loď i nás dokázal s milimetrovou přesností dovézt přímo do stísněných jeskyní, v nichž opravdu voda hraje všemi tóny modré, od blankytu po modř noční oblohy. Největší sílu má tento jev zejména v ranních a dopoledních hodinách, kdy je právě tato část ostrova nejvíce nasvícena sluncem, jehož paprsky rozehrávají na stěnách i pod vodou kouzelnou hru barev a odstínů. Tento efekt se v odpoledních a večerních hodinách postupem ztrácí, čehož jsme bohužel byli svědky i my, ale i tak to byl zážitek působivý a to i za přispění nadmíru snaživého lodivoda, který aktivně popisoval vše, co je možné v jeskyních spatřit a zaznamenat.
Pakliže se opravdu vydáte na zhruba 80 kilometrovou vyjížďku k Modrým jeskyním, neváhejte si přivstat, ať stihnete ono představení ještě dopoledne. Zbytek dne pak můžete strávit relaxováním na zdejších terasách a večer se pak dále vydat k nedaleké vyhlídce u pláže Navagio. Ale o tom až zase příště.
text: Jan Chaloupka
foto: Tereza Překlasová a Jan Chaloupka
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek