Slovinsko: Nádherné jezero a stejnojmenné městečko Bled – III. část

Z našeho ubytování jsme se snažili přesunout k jezeru opět jinou cestičkou, což se nám i vyplatilo. Nejen, že jsme tak mohli obdivovat malebné domky v podhradí, ale po cestě jsme narazili i na hrající si veverky. Byl to úžasný pohled. Veverky však byly příliš rychlé a tak se nám je nepodařilo vyfotit.

Jezero Bled
Asi po 20 minutách jsme stáli na břehu jezera a porovnávali ceny pronájmu loďky, na které bychom museli sami veslovat, s tou, na níž nás pohodlně odveze převozník. Naše lenost zvítězila nad šetřením. Nechali jsme se odvézt. Nejen, že se nenadřeme, ale ještě se určitě i něco dozvíme. Našim převozníkem byl mladý, trošku mohutnější mladík, který kromě nelehkého posouvání loďky vpřed pomocí dlouhých vesel, kterými zabíral vestoje, bez problémů zvládl i téměř celou cestu něco zajímavého povídat. Chvíli mluvil slovinsky a chvíli anglicky, opravdu bravurně rychle zvládal přepínat mozek mezi těmito dvěma jazyky. Po příjemné, ani ne půlhodinku trvající plavbě jsme se ocitli na Bledském ostrově.

Kostel uprostřed jezera
Krásný ostrov uprostřed jezera Bled, na kterém stojí kostel, patří k nejfotografovanějším v celém Slovinsku. Jeho podobu najdete vyobrazenou ve všech turistických průvodcích a ve skutečnosti je pohled na něj ještě úchvatnější než na obrázcích. Po vylodění nás čekal výstup po poměrně dlouhém schodišti (má přesně 99 schodů), které vedlo na náměstíčko před svatostánkem. Jak jsme se od mladého převozníka dozvěděli, místní zamilovaní muži po něm na rukou vynášejí své budoucí manželky jako důkaz toho, že se o ně budou vědět vždy dobře postarat. Mě na rukou nikdo nevynesl, protože obroučka se mi už leskla na prstě, a tak manželovi nehrozilo, že by ho k tomuto činu mohli naši spolucestující z loďky vyprovokovat. Podařilo se jim to však u páru mladých milenců z Německa. Poměrně útlý mládenec tak svou kypřejší polovičku opravdu vynesl na rukou až nahoru, avšak v době, kdy jsme se my ostatní procházeli a poznávali krásy ostrova, viděli jsme je vysílené sedět na lavičce před kostelem.

   
Kostel zasvěcený Panně Marii se může pochlubit hned dvěma zajímavostmi. Tou první je, že loď a věž kostela jsou dvě samostatné stavby, přičemž věž nestojí v čele kostela, ale na jeho boku. Druhou zvláštností, která sem láká turisty, je zvon, jehož dlouhý provaz visí v kostele ze stropu a manuál na zemi napovídá, jak ho použít. Pokud na něj poutník třikrát zazvoní, splní se mu jeho přání. Tato atrakce je zpoplatněna, avšak pokud věříte na pověry, tak vám dát těch pár eur za splněný sen určitě líto nebude. Kromě kostela a zvonice tu najdete i malou kavárničku a obchůdek se suvenýry. Celý ostrov pokrývají stromy, které dotvářejí romantickou atmosféru. Jak jsme se dozvěděli, během zimy sem věřící přicházejí po zamrzlé hladině jezera, přičemž pracující led jim pod nohama vrže a nejednou i strašidelně praská. Ale jiná cesta sem v zimě nevede.

Po necelých dvou hodinách jsme opět nastoupili do loďky a nechali se odvézt na pevninu. Navštívili jsme místní restauraci, za přijatelnou cenu jsme si dali obědové menu a odpoledne se trošku toulali po městě. Bled nás opravdu uchvátil, a tak jsme se rozhodli, že tu zůstaneme o jednu nebo dvě noci déle, než jsme původně plánovali. Chceme totiž projít i okolí městečka, a protože jsme s ubytováním a jeho cenou více než spokojeni, zdá se nám zbytečné přesouvat se o kus dál.

Příště se spolu vydáme do přírody. Navštívíme překrásnou soutěsku Vintgar, ležící jen pár kilometrů od Bledu, která nám vzdáleně připomínala Slovenský ráj.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová