Španělsko, Andalusie - výlet za romantikou I.

Vyrazila jsem letecky z Vídně do Valencie. Hned za letištěm jsem začala stopovat. Má nomádská duše pookřála dálkami, kdy se člověk vydá na cestu sám a na vlastní pěst. Stává se volným a nespoutaným cestovatelem. Chce to odvahu překročit kruh každodenního bezpečí, opustit všechno známé, udělat první krok vpřed a vydat se do neznáma. Ale cesta vás odmění. Nabudete toho nejkrásnějšího pocitu, že teď je svět váš. Samozřejmě je s tím spojeno plno strádání a nejistot. Ale ta nejistota je život, začátek, očekávání...

Dorazila jsem až do Murcie s krásnou katedrálou, kam mě svezl Francisco a vzal mě i na prohlídku města. Je zrovna Semana Santa (Svatý týden), tak ve městě vládne slavnostní atmosféra. Ráno pokračuju do Granady. Krajina se pořád mění. Projela jsem vesničkou Baza a Guadix, kde jsou krásné kaňony a domy ve skalách jako v turecké Kappadokii. A konečně jsem sjela do Granady. Pohoří Sierra Nevada bylo krásně zasněžené, je tam dokonce lyžařské středisko.

Granada mě naprosto nadchla. Alhambra, tedy arabský palác, mi připomíná palác Topkapi v Istanbulu. Takové rozlehlé sídlo se spoustou šumící vody, plynoucí v malých potůčcích, a nízké paláce s chodbami zdobenými sloupořadím. Zapadla by do vyprávění Pohádek tisíce a jedné noci.

Nejstarší částí Alhambry je pevnost Alcazaba. Začal ji stavět Muhammad I. z dynastie Nasrovců, když po pádu Sevilly r. 1248 přeložili královské sídlo z Albacínu do Alhambry. Z bývalé citadely zůstala jen 30 m vysoká strážní věž Torre de la Vela. Na ní zavlál kastilský prapor 2. ledna 1492 na znamení, že poslední pevnost Maurů přešla do křesťanských rukou.

Alhambra je rozdělená do tří částí. První: Mexuar - zde se rozhodovaly soudní pře a sultán tu přijímal poddané. Druhá: Díván - zde byly vládní a úřední místnosti. Třetí: Harim, jehož centrem byl Lví dvůr. Zde bylo soukromé obydlí sultána a jeho manželek. Lví dvůr je krásná sloupová dvorana s arkádami nezvyklé krásy a fontánou uprostřed.

Jemnost granadského stylu vychází ze zjemnělého života svých obyvatel. Z kočovného nomádského stanu se stal palác, z pramene v poušti fontána. A lvi, tedy pro berberské kočovníky drsná realita, se proměnili v mírumilovná zvířátka kolem vodotrysků. Jak napsal básník, kdo neslyší hlas Alhambry, může to dotáhnout daleko, ale nikdy nevstoupí do země zaslíbené...

Síň Abencerragů v sobě skrývá zločin - velmož si sem pozval členy rodiny Abencerragů, aby je tu mohl dát pohodlně zavraždit. Obdivuji zde vodotrysk, křehké arkády a visuté galerie lomené do osmihroté hvězdy. 

Naproti je Síň dvou sester, která je svou výzdobou snad ještě krásnější a jemnější. Arabesky proměňují stěny v mušelínový závoj splývající zpod kupule jako večerní mlha...

V paláci se dále nachází Mirador de Daraxa, který je plný světla a vůně. Jeho vnitřek září jako skříňka na klenoty. Tak tady bych mohla bydlet... Ale ve snu můžete prodlévat, ne bydlet...

Pokračování příště…

Text a foto: Sylive Halouzková