SR, Bacúch – vesnička v lůně přírody nabízí i sportovní vyžití
Vesnička Bacúch je nejstarší z okouzlujících obcí Horehroní. Leží přibližně 15 km od Brezna směrem na východ, nahoru po toku řeky Hron (v nadmořské výšce 590–630 metrů). Od hlavní silnice zahneme směrem k úpatí Nízkých Tater, abychom se po přibližně 2 km dostali do obce. To, že tu neslyšíte ruch hlavní silnice, dělá z tohoto místa příjemný kout k odpočinku. Pokud se sem vydáte vlakem nebo autobusem, počítejte s menší procházkou, ne každý autobus totiž zajíždí až do vesničky.
Obec patří mezi nejstarší a nejznámější důlní lokality na území okresu Brezno. Samotný vznik obce souvisí s hornickou činností. První písemná zmínka je z roku 1274, kdy král Ladislav IV. donační listinou udělil županovi Bogomiru z Liptova právo rýžování zlata na Boci. Při hledání vzácného kovu došel až na jižní svahy Nízkých Tater a tato listina mu zaručovala právo rýžovat zlato i na potoce Bacúch. Oblasti se říká “silva Wazuch“ (les, Bacúch) a pravděpodobně v tomto období zde byla založena i stejnojmenná hornická osada. Původní obyvatelstvo pocházelo z míst dnešního Německa, což dokazují i některá zachovalá příjmení. Dolovali zde zlato, stříbro i měď. V 15. století byl provoz hutí a dolů pozastaven. Jedním z důvodů bylo šetření lesů pro potřeby banskobystrického měďařského podniku. V roce 1602 byla obnovena těžba železné rudy jako součást závodu v Hronci, ale v roce 1814 zde stát těžbu zastavuje.
Postupem času se obec z hornické vyvinula na dřevorubeckou. Obyvatelé pracovali jako lesní dělníci a na místní pile. Zabývali se i splavováním nebo povoznictvím. Někteří odjížděli na sezonní zemědělské práce. Při požáru v roce 1921 shořelo 133 tradičních dřevěných domů a následně nastala i poměrné silná vlna stěhování. Avšak už nechme dějiny dějinami a vydejme se za památkami.
Jaká by to byla obec bez kostela. Patronem toho bacúšského je Svatý Josef. V jednolodním římskokatolickém kostele z roku 1863 můžete vidět krásný hlavní oltář sv. Josefa (J. Jonáš 1863), zdobený nejen malbou světce, ale i pohledem na Bacúch se scénou svážení dřeva v pozadí.
Jedním z lákadel je i tradiční kultura. Každá obec se ráda pochlubí svým krojem, i když od jeho běžného nošení se již upustilo. Bacúšské kroje vyšívané křížkovou výšivkou jsou jedinečné. Můžete je vidět například na vystoupeních folklorní skupiny Bacúšan, jejíž původ sahá do roku 1930, kdy byla založena první kapela. O pět let později byla místním učitelem zformována na folklorní skupinu, která zachovává tradice a rozveseluje okolí dodnes.
Lidé jsou tu na své tradice hrdí, ale hrdí mohou být i na místní přírodu. Ta patří do chráněných území: státní přírodní rezervace Bacúšské olšiny a národního parku Nízké Tatry. Když se procházíte lesními stezkami níže položené části, obklopují vás buky, čím stoupáte výše úbočím Nízkých Tater, přecházíte do lesů jehličnatých.
Vesnička je ideálním východiskem pro turistiku, například na hřeben Nízkých Tater. Při túře můžete poznávat i okolí, protože je zde vybudována naučná stezka Bacúch – Vyšná Boca. Obě tyto obce spojuje historicky hornictví a horský přechod Čertovica, Bacúšske sedlo a sedlo Ramzi. Je to jakési symbolické propojení Liptova s Horehroním.
Tuto středně náročnou trasu projdete po modré značce za přibližně 5 a půl hodiny. Je dlouhá 14 km s převýšením 690 m a vede převážně přes les. Na vrchu v sedle je louka Ramza, kde se nachází i turistická útulna (1260 m n. m.). Ta je místem noclehu pro většinu turistů, kteří procházejí přes hlavní hřeben Nízkých Tater. Přibližně 300 m na západ od útulny najdete i pramen pitné vody.
Jednotlivé infopanely naučné stezky jsou zaměřeny na přírodu a její ochranu, historii či hornictví. Součástí stezky je i vstup do dolu, kde se těžila měď.
Pokud jste milovníci sportu a zejména cyklistiky, z Bacúchu můžete podnikat cyklovýlety do okolí skrz polní a štěrkové lesní cestičky Nízkých Tater na horský průchod Čertovica (1238 m n. m.). Každoročně se zde konají také populární atletické závody zařazené do série International Race Walking Tour, mezinárodní chodecké závody – Chůze na Bacúch či Cena Josefa Pribilince (olympijského vítěze ze Soulu 1988). Samozřejmě zde nesmí chybět ani dobrá zábava, tancovačka a vaření guláše.
GPS: 48°51'30.1"N 19°48'14.7"E
Text a foto: Mgr. Anna Nociarová
Textová úprava: redakce
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek