SR, Holíč – unikátní větrný mlýn

Cesta z Bratislavy do Holíče nám uběhla velmi rychle. Určitě to bylo způsobeno pohledy na malebná pole a vesničky, které jsme cestou míjeli. Rozkvetlé máky a slunečnice, krásná modrá obloha a paprsky slunce, to vše vytvářelo tu správnou letní atmosféru. Ani jsme se nenadáli a ocitli jsme se v centru města. A tady začalo bloudění. Naštěstí jsme v dálce zahlédli směrovou tabuli, která nás měla dovést k jedinému zachovalému větrnému mlýnu na Slovensku. Hned po odbočení se cesta opět rozdvojovala, a protože označení tu už nebylo, vytáhli jsme GPSku. Ta nás spolehlivě navigovala. Z asfaltové silnice jsme se dostali na polní cestu a postupně jsme vyjeli na kopec. Pokud bychom měli auto s nižším podvozkem, tak bychom to neriskovali a raději cestu absolvovali pěšky (parkování je možné i na ulici Pod sýpkou). Asi po pěti minutách dobrodružně-adrenalinové jízdy jsme se dostali do lesa, kde byla parkovací plocha, mnoho laviček, budova s ​​nápisem „Lovu zdar“, střelnice a samozřejmě třípatrový větrný mlýn.

Kompaktní kamenná stavba pochází z konce 19. století a typově se nejvíce podobá větrným mlýnům, které lze dodnes obdivovat v Nizozemsku (mlýn holandského typu). Základ stavby tvoří zděná budova s ​​kruhovým půdorysem, se vstupními dveřmi a malým oknem. Zakončená je cihlovou kupolí pokrytou asfaltovými pláty. Asi metr pod střechou je umístěno železné větrné kolo. Dnešní podoba větrného mlýna pochází z roku 1970, kdy chátrající stavbu začalo renovovat místní myslivecké sdružení. Zajímavostí je, že do roku 1926 měl mlýn otočnou střechu s větrným kolem, která se natáčela podle proudění větru, a jeho funkčnost byla zajišťována do konce první světové války. Je jen obrovská škoda, že se nezachoval samotný mechanismus mlýna, který by ještě více pozvedl význam této památky. Dnes stavba slouží jako lovecká chata, resp. přístřešek, který bývá otevřen během konání kulturních akcí v jeho okolí.

Možná si řeknete – stejně jako my – co vlastně dělá větrný mlýn na Slovensku? Může za to období sucha na rozhraní minulých století, kdy tradiční vodní mlýny byly nahrazovány větrnými. Záznamy sice hovoří o výskytu několika větrných mlýnů, například v obcích Sobotište, Vrbovce nebo Chvojnice, ale ten v Holíči je jediný, který se nám do dnešních dob zachoval.

Větrný mlýn v Holíči se dostal i na poštovní známky, a to v dubnu 2013. Zařadil se tak mezi další technické památky, které zdobí poštovní zásilky. Osobně jsme byli trošku zklamáni, protože jsme se o jeho významu a unikátnosti nedočetli na žádné informační tabuli. Také okolí je velmi zalesněné, a tak ukrývá tuto stavbu před světem. Věříme, že se v budoucnu tato památka více otevře veřejnosti, protože bylo dost nepříjemné pozorovat rozčarované turisty, kteří sem přicházeli, zavrtěli hlavou a po necelé minutě i odešli.

My jsme však na toto místo nezanevřeli, chvíli jsme si poseděli na lavičkách a vydali se dále za krásami Slovenska.

GPS: 48°47'59.59"N 17°10'21.66"E

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová