SR, Kremnica – turistika jak se patří
Výlet jsme si naplánovali na celý den. Sbalili jsme potřebné věci a od informačního centra ve středu Kremnice jsme se vydali po modro-žluté turistické značce. Postupně jsme míjeli okraj přírodní rezervace Bujačia lúka, která je mimo jiné vzácnou lokalitou výskytu Heuffelova šafránu. Na rozcestí, kde se rozdělovaly turistické trasy, jsme pokračovali už jen po modré a zakrátko jsme překonali železniční trať. Za necelou hodinu a půl jsme zdolali orientační body Tři studny a Trojici a pomalu se blížili k prvnímu místu zastavení, a to k chatě Hostinec.
Jedná se o jedinou turistickou chatu v Kremnických vrších, která nabízí občerstvení spojené s odpočinkem. Chata Hostinec má poměrně dlouhou historii, protože leží na bývalé formanské cestě spojující důlní města. V současnosti ji spravuje Klub slovenských turistů, který ji z původně formanské hospody změnil na turistickou chatu. V roce 2005 prošla generální opravou a prozatím slouží veřejnosti. Nabízí ubytování, které je samozřejmě třeba si předem zarezervovat, bufet, sušárnu a příjemné posezení. To můžete najít i před chatou zároveň s nedalekým zdrojem pitné vody, tzv. pramenem raněného bojovníka. Chata je bez připojení na elektrický zdroj, proto nabízí pohled na časy dávno minulé. Každoročně vedle ní probíhají mezinárodní závody v běžeckém lyžování – Bílá stopa, takže se nedivte, že je vytížená nejen v létě, ale i v zimě. Sbíhá se zde pět turistických tras, takže ji určitě neminete.
Po chvilce oddychu se vydáváme dále směrem k sedlu Tři kříže (1 180 m n. m.). To leží na hlavním hřebeni Kremnických vrchů a je významnou křižovatkou turistických stezek. Pokud byste zde hledali symbol pojmenování sedla Tři kříže, tak uvidíte jen jeden, zato trojkříž, od kterého se vám naskytnou velmi pěkné scenerie. Vydáváme se dále směrem přes Velestúr a Zlatou studnu po červeně značené turistické stezce. Procházíme lesním porostem a po výraznějším klesání opět stoupáme, a to ke Králickému sedlu, odkud je jen pár metrů vzdálený Mýtný vrch (1 221 m n. m.) A následně pokračujeme na Bystrické sedlo, kde přecházíme na modře značenou stezku. Zdoláváme posledních pár desítek metrů a dostáváme se na Skalku, sedmý nejvyšší vrch Kremnických vrchů. O geografické správnosti naší polohy nás ujišťuje přítomnost 312 metrů vysokého vysílače Suchá hora, který je druhou nejvyšší stavbou na Slovensku (vyšší je už jen vysílač Dubník – 318 m).
Ze Skalky pozorujeme výhledy na obě strany Kremnických vrchů. Vidíme obec Králíky či vzdálenější Banskou Bystrici, jakož i rekreační středisko Skalka nacházející se pod námi, kde má své sídlo i horská služba. Zajímavostí střediska je, že v minulosti byla tato lokalita označována jako slovenský Semmering, jelikož se zde v roce 1914 konaly celouherské závody v lyžování a také zde vznikl první slovenský lyžařský oddíl. Vede tudy i Cesta hrdinů SNP.
Ze Skalky se nám naskýtá několik možností návratu do Kremnice. Můžeme si zvolit jednodušší trasu přes Partyzánskou dolinu, které přísluší žluté označení, nebo jít po červené směrem k obci Krahule. Co myslíte, kterou jsme si vybrali? Přece po hřebeni k horské obci.
Krahule nás překvapily – nejenže jsme viděli významná sportovní a lyžařská střediska, ale ocitli jsme se i v geografickém středu Evropy. Nevynechali jsme ani návštěvu relativně nově vybudované dřevěné vyhlídkové věže. Třípodlažní rozhledna Krahulský vrch (959 m n. m.) je vysoká 13,5 metru a nabízí výhledy na Kremnické vrchy, Turčianskou kotlinu, Štiavnické vrchy, Vtáčnik i Žiar.
Rozhledna byla zároveň naším posledním bodem výletu. Unavení po celodenní túře jsme se lesní pěšinou vrátili do Kremnice, kde jsme zašli do místní restaurace a vyprávěli si zážitky z celého dne.
GPS: (Skalka) 48°44'18.9"N 18°59'27.7"E
Text: Oskár Mažgút
Foto: Michaela Kondákorová
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek