SR, Oravská Lesná – horská cyklistika po okolí II.

Krásné výhledy, čerstvý horský vzduch, nabírání kondice, ale zejména překonávání sama sebe dělá z tohoto sportu pro mě srdeční záležitost. A právě o ty výhledy, voňavý vzduch a strmé svahy, o kterých jsem si původně myslela, že je budu muset s námahou vytlačit, nebylo v okolí Oravské Lesné nouze. Hned první, který mě už na první pohled vystrašil, na nás čekal jen kousek za údolní stanicí Oravské lesní železnice - stanicí Tanečník, kde jsme si udělali první menší pauzu. Náš výchozí i cílový bod výletu jsme měli jasný, byla jím malebná obec Oravská Lesná, ale mezicíle jsme si volili vždy podle současného stavu počasí a kondičky. Přes ne zrovna příznivou prognózu nás prudší deště zcela obešly. A to drobné mrholení, které netrvalo ani půlhodinku, nás akorát příjemně osvěžilo, takže nakonec se nám podařilo zdolat celkem slušný úsek.

K mému překvapení jsme se na hřeben vydrápali poměrně rychle. Odtud to už bylo na vrcholovou železniční stanici Sedlo Beskyd opravdu jen co by kamenem dohodil. Tento úsek představoval příjemný hřebenový cyklovýlet po zvlněné trati, během kterého se nám odkrývaly překrásné výhledy na okolí. Celý region Oravy je protkán značenými turistickými stezkami, ke kterým stále více přibývají i dobře značené cyklotrasy. A ani tato část není výjimkou. To však nebylo všechno, co nám tento úsek výletu dokázal nabídnout. Jen pár minut chůze od stanice stojí krásná dřevěná turistická vyhlídka. Kola jsme tedy zamkli jedno o druhé a ještě o strom a k rozhledně jsme vyšlapali pěšky. Vždyť by to byl hřích, kdybychom ji nenavštívili! Dřevěná rozhledna má dvě podlaží a naskýtá se z ní úchvatný výhled do okolí. Pokud se sem vypravíte vláčkem, určitě si dejte tu námahu a během přestávky, kterou budete mít v horní stanici Sedlo Beskyd, sem vyběhněte. Opravdu je to jen kousek, takže to hravě zvládnou i vaše děti a ten výhled za těch pár kroků navíc rozhodně stojí. My jsme se zde dlouho nezdrželi, protože nedaleko stanice na nás čekala naše kola a také muzikanti v břiše nám pomalu začali vyhrávat. Udělali jsme si tedy další pauzu. Tentokrát jídelní. Byli jsme už na hřebeni, a tak nás nějaké příliš prudké stoupání v nejbližší době nečekalo, proto jsme si dopřáli i "lepeňák", jak říkáme obloženému chlebíčku, zabalenému v papírovém kapesníku, který si vždy uděláme, když se chystáme na nějaký výlet bez možnosti občerstvení v bufetu. Chybět nesměla ani sušenka, pořádně hodně tekutin a samozřejmě dvacet minut siesta, během níž nám mělo alespoň trochu vytrávit. Nechtěli jsme přece, aby nám bylo špatně hned při prvních záběrech do pedálů.

I když jsme zprvu uvažovali o tom, že se spustíme dolů směrem do Vychylovky a navštívíme Muzeum Kysucké vesnice, nakonec jsme zvolili návrat po stejné trase, avšak pouze k rozcestí, na kterém jsme se napojili na hřebenovku. Tentokrát jsme se nevydali dolů směrem ke stanici Tanečník, kde byla naše první zastávka, ale pokračovali jsme dál po hřebeni. Našim dalším mezicílem byla krásná kaple nad horní stanicí sedačkové lanovky v místním lyžařském středisku. Ale o tom si povíme až za týden.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová