SR: Region Kysuce – Veľká Rača

Na konci září, v jednom z posledních a letos opravdu teplých a zároveň slunečných dnů, jsme se rozhodli udělat si krátký výlet do Kysuckých Beskyd. Našim cílem byla Velká Rača, nejvyšší vrch tohoto pohoří.

V zimě lyžování, v létě kopec dobré zábavy

Autem jsme zajeli do poměrně velké obce Oščadnica, která je mezi lyžaři dobře známá. Ale protože v září se lyžovat ještě nedá, byli jsme zvědaví, co nám může toto horské středisko kromě kvalitního zimního lyžování nabídnout.

Horské středisko Velká Rača Oščadnica se nachází na přilehlých svazích nad stejnojmennou horskou obcí. Už ve vesnici je však třeba se rozhodnout, zda se chcete na samotný vrchol Velké Rače alespoň kousek vyvézt lanovkou nebo si troufnete vyšlapat na vrchol již zezdola z vesnice. Pokud si vyberete tu namáhavější variantu, tak je dobré sledovat značky vedle hlavní silnice, která vás nasměruje na parkoviště pod sedačkou Lalíky. Tato sedačka však mimo hlavní sezónu nejezdí. Ale při pěším výstupu to budete mít odsud na samotný vrchol o něco blíže než z Dědovky. My jsme se rozhodli z centra obce následovat značení na Dědovku. Při údolní stanici lanovky na nás čekalo velké poloprázdné bezplatné parkoviště. Zakoupili jsme si lístek a plni očekávání nastoupili na sedačkovou lanovku. Během jízdy nahoru jsme kromě obdivování krásného výhledu přemýšleli, zda je lepší nejprve se pořádně vyřádit na nespočetném množství atrakcí, které na nás při vrcholové stanici sedačky čekaly, nebo se nejprve vydat na krátký výstup na vrchol. Jen co jsme po pravé straně od lanovky uviděli bobovou dráhu, bylo rozhodnuto. Nejprve zábava!

Nespočetné množství atrakcí

Z množství atrakcí si vybere opravdu každý. Nás jako první zlákala již zmiňovaná bobová dráha, jejíž délka dosahuje až 1400 metrů. Pokud nemáte strach, můžete na ní dosáhnout rychlostí až neuvěřitelných 40 km / hod. Cestou na vás čeká spousta zatáček a skoků, jakož i jeden 360 stupňový rondel. Opravdu se však není čeho obávat. Během celé jízdy jste připoutáni bezpečnostním pásem a vozík je navržen tak, aby za žádných okolností neopustil trať. Pokud se však přece jen nemůžete odhodlat, není nic snazšího, než se na bobovce svézt s přítelem. Na jednom vozíku se totiž mohou vézt až dvě dospělé osoby najednou. Rychlost vozíku si regulujete sami. Nikdy však na trati úplně nezastavujte, vyhnete se tím nárazu s jiným vozíkem. Ani na konci nevystupujte. Vozík se plynule napojí na vlek dlouhý 400 metrů, a ten vás vyveze zpět k vrcholové stanici. Už jsem se v minulosti i v zimě vezla na této bobovce (v provozu je i během zimních měsíců), ale během léta je to mnohem větší zábava. V zimě je kolem sníh a tak si vůbec neuvědomíte, že se v podstatě celou dobu vezete nad zemí. A tráva ani zdaleka nevypadá tak bezpečně jako sněhová peřina, tedy i adrenalin vám stoupá podstatně rychleji.

Po malém občerstvení v bufetu (pivko chutná po takové jízdě ještě lépe než jindy) jsme si šli vyzkoušet, jak je to s naší přesnou muškou. Při šesti pokusech trefit se při střelbě z luku do terče jsem se dobře bavila nejen já, ale i celé mé okolí, instruktory nevyjímaje. Počet zásahů raději ani nebudu zveřejňovat. Ještě štěstí, že alespoň můj manžel nám napravil reputaci. Ale zábava to byla převeliká, to musím uznat. Mě ještě zlákaly trampolíny, na první pohled atrakce pro nejmenší. Ale není tomu tak. Pokud splňujete jediné omezující kritérium, kterým je vaše váha (vůbec nemusíte patřit do muší kategorie), tak si můžete jít zaskákat klidně i vy - dospělí. Během skvělé zábavy jsme téměř zapomněli, jaký byl náš původní cíl výletu. Tak jsme si dali ještě jedno pivko, něco malého na zub a pomalým procházkovým tempem jsme se vydali na vrchol.

Na skok do Polska

Z Dědovky to na vrchol příjemnou procházkou trvá přibližně tři čtvrtě hodinky. Cesta vede kolem vrcholových stanic lanovek, nejprve minete Margušku a potom Lalíky. Výstup není vůbec náročný a zvládnou ho i malé děti či senioři. Během cesty se můžete občerstvit malinami nebo borůvkami, kterých je vedle značeného turistického chodníčku opravdu dostatek. Při turistické stezce natrefíte i na geomorfologicky významnou 9 metrů dlouhou rozsedlinovou jeskyni, která je vytvořena v pískovci. Jmenuje se Malá skalní díra a i když není zpřístupněna pro veřejnost a její vstup je zatarasen kameny, visí u ní informační tabulka. Jako první vás na blízkost cíle upozorní velký dřevěný kříž, postavený na vrcholu Velké Rače. Kousek za ním stojí i dřevěná vyhlídka, která by si však už zasloužila rekonstrukci. Z její terasy se vám naskytne nádherný kruhový výhled na okolí. Kromě Slovenska a Polska můžete z tohoto hraničního vrcholu obdivovat i nedalekou krajinu České republiky. Hned pod vrcholem, na polské straně, je ukryta rozsáhlá horská chata. Pokud vám po túře vyprahlo, nebo byste raději uvítali něco teplého na zub, neváhejte a vstupte. Obslouží vás milý personál, který nemá problém porozumět vám i česky. Navíc můžete platit nejen polskými zlotými, ale i eury. Já jsem neodolala a dala jsem si polské pivko s kapkou malinového sirupu, přesně tak, jak to pije většina polských dívek. Manžel si dal pouze nealko, protože za pár hodin měl už opět sednout do auta jako řidič. Ale ani on neodolal úplně a plechovku piva si koupil na chatu. Polské pivo nám totiž vždy připomene krásné chvíle strávené v Krakově. Cesta zpět na Dědovku nám uběhla velmi rychle.

Doufali jsme, že si ještě stihneme půjčit horské koloběžky a spustíme se na nich dolů po sjezdovce. Bohužel jsme však přišli příliš pozdě. Nevadí. Příště se máme alespoň na co těšit. Čeká tu na nás ještě mnoho atrakcí, které se určitě chystáme vyzkoušet. Kromě horských koloběžek například lanový park, lezeckou stěnu, sjezd na laně, či aquazorbing. A každým rokem se nabídka atrakcí na Dědovce rozrůstá. Naposledy jsme se pokochali krásným výhledem a plni zážitků jsme se lanovkou svezli dolů na parkoviště.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová