SR, Spišská Sobota – klenot pod Tatrami

Spišská Sobota začala svou historii psát v roce 1266, kdy byla poprvé zmiňována v darovací listině krále Bely IV. Díky příchodu Saských Němců se stala významným Spišským místem a konkurovala i takovým důležitým centrům Spiše, jakými byly Kežmarok a Levoča. V roce 1271 byla obci přidělena městská práva a také privilegium společenství Saska Němců, což Spišskou Sobotu zvýhodňovalo oproti ostatním slovenským městům a obcím. V roce 1412 připadlo město do "zálohy" Polsku na dlouhých 360 let, ale na městečko a jeho rozvoj to nemělo výraznější vliv. V městečku se zastavil i slavný král Matyáš Korvín, a také zde proběhla reforma Martina Luthera, která změnila náboženské poměry v obci. Rok 1545 byl pro obec tragický, protože vyhořela téměř polovina náměstí a věž kostela. Byla to jen předzvěst konce, protože o dvě století později shořelo dokonce celé město. Bylo to přesně v roce 1775. Ale místní obyvatelé se nevzdali svého rodiště, městečko znovu vybudovali a od těch dob se tvář města neměnila. Proto zde v současnosti můžeme obdivovat starobylou krásu měšťanských domků, kostela a dalších pamětihodností.

Odvěký souboj
Obec Spišská Sobota svádí odvěký "boj" se sousedním městem Poprad. Do roku 1923 se obci dařilo udržovat si dominantní postavení v rámci regionu, ale vlivem železnice a dalších okolností se Poprad stal v roce 1927 sídlem okresu, což mělo za důsledek postupné propojení dosud samostatných měst. Po 1. světové válce nastal čilý stavební ruch, vznikly nové obytné domovní zástavby a zvýšil se i samotný počet obyvatel. Po 2. světové válce byl v katastru obce vybudován největší průmyslový podnik - Vagonka, která do dnešních dnů patří mezi uznávané společnosti nejen v Evropě, ale na celém světě. Nesmíme opomenout ani zemědělství, které již od nepaměti přispívalo k rozvoji obce a také v současnosti hraje důležitou roli.

Nechme už ale historii historií a společně se vydejme na procházku nádherným zachovalým historickým centrem obce, které je od roku 1950 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Na náměstí mohou návštěvníci vidět gotické, renesanční i barokní měšťanské domy, ale zcela jistě největším umělecko-historickým klenotem je kostel sv. Jiří, tedy hlavně jeho interiér. Uvnitř kostela se nachází pět vzácných pozdně křídlových oltářů. Nejcennější je hlavní oltář, jehož tvůrcem nebyl nikdo jiný, než celosvětově známý mistr Pavel z Levoče. Dílo vyjadřuje poznání života a člověka. Také byste neměli vynechat ani návštěvu renesanční zvonice z roku 1598, či Imaculatu, jinak řečeno barokní pískovcový Mariánský sloup. Na konci jižní strany náměstí se nachází evangelický kostel, který je postaven v barokně-klasicistním stylu a představuje jakýsi symbol reformace v obci, která se udála během středověku. Neméně zajímavá je i budova radnice, v minulosti sloužila i jako věznice, ale i dům, ve kterém byl ubytován sám král Matyáš Korvín. A takto bychom mohli jmenovat ještě mnoho vzácných architektonických památek.

Osobnosti Spišské Soboty
V Spišské Sobotě se narodilo nebo působilo množství osobností. Mezi nimi například řezbářská rodina Grossovců, z níž vynikl hlavně Pavel Gross. Podepsal se pod množství uměleckých děl, která zdobí nejen region Spiše, ale pronikly například i do vzdálenějších Košic. Dalšími světoznámými osobnostmi byli sochaři Fridrich a Jan Brokoffové, kteří patřili mezi hlavní představitele českého baroka. Spišská Sobota se spojuje také s osobou cestovatele a krále Madagaskaru Mórice Beňovského. Ptáte se jak? Prostřednictvím spišsko-sobotské rodačky Zuzany Hönschové, se kterou se oženil. Celoživotně zde působil i architekt Gedeon Majunke, který se ve větší míře postaral o jedinečný vzhled architektury osad ve Vysokých Tatrách. Z novodobých osobností bychom mohli zmínit hokejisty Petra Bondra, Luboše Bartečka či Radoslava Suchého, kteří jsou odchovanci "Spišskosobotské" základní školy.

Spišská Sobota je skrytým klenotem Poradu. Je nádherná a díky místním obyvatelům i stále živá obec, resp. její část. Park uprostřed náměstí dává možnost všem návštěvníkům alespoň na chvilku se zastavit a vychutnat si tak nezapomenutelnou atmosféru městečka, jehož tvář je neměnná již více než 300 let.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová