SR: Vysoké Tatry – výstup na Kriváň

Na Kriváň vede hned několik turistických cest, ale nejznámější jsou od Štrbského Plesa a od Tří studánek. My jsme si zvolili, pro start i konec naší celodenní túry, turistické rozcestí Tři studánky (1140 m n. m.). Dostanete se sem pěšky, autobusem i autem, a to po Cestě Svobody, která spojuje Štrbské Pleso s obcí Podbanské. Nachází se zde nevelké placené a hlídané parkoviště s milým a hovorným personálem, které jsme hned po našem příjezdu na místo využili k zaparkování. Po vystoupení a zkontrolování potřebné turistické výbavy jsme se vydali vstříc dobrodružství.

Cesta k vrcholu

Od parkoviště vedly naše kroky po štěrkovité cestě mírného stoupání a klesání, až jsme se dostali k myslivně TANAPu. Ve svahu hned u myslivny se nacházel malý dřevěný přístřešek s lavičkami a informačními tabulemi. Hned pod ním byla také pěkná dřevěná studánka, odkud vytékala ledová pramenitá voda. Jelikož jsme měli vlastní zásoby tekutin i jídla, dlouho jsme se zde nezdržovali a vydali jsme se značeným chodníkem dál. Chodník byl označen třemi turistickými značkami. Zelená, vedoucí na Kriváň, červená označovala Tatranskou magistrálu a modrá směřovala do Koprové doliny.

Vydali jsme se tedy po zelené turistické značce. Štěrkovou cestu vystřídal lesní chodník, který časem přešel do travnato-kosodřevinových serpentin. Poměrně prudké stoupání a s ním i zvyšující se nadmořská výška začala prověřovat naše fyzické schopnosti. Prvním zastavením byl málo výrazný vrchol nazývaný Grúnik (1576 m n. m.), odkud se nám naskytl jeden z prvních nádherných pohledů na podtatranskou kotlinu či na štíty Západních Tater. Postupně jsme pokračovali ke Kriváňskému žlebu (2120 m n. m.) vedle hřebene Prtiehyba, až jsme se ke zmiňovanému rozcestí dostali. Zde se stezka napojuje na turistickou cestu vedoucí od Jamského plesa, resp. od Štrbského Plesa. Z rozcestí spojujícího dvě různé přístupové trasy byla už jen jedna cesta, a to směrem nahoru - na Kriváň. Vedle mohutných granitových skal jsme za hodinku vystoupali na národní vrchol všech Slováků. Na nejvyšším bodě Kriváně se hrdě tyčil slovenský dřevěný dvoukříž i s cedulkami různých turistických organizací.

Pohled z 2494metrového tatranského vrcholu je k nezaplacení. Svoboda, krása a bezstarostnost, asi tak nějak by se daly popsat naše pocity. Místo, kde jsme stáli, navštívili i Štúrovci a právě díky nim ho dodnes považují Slováci za národní symbol. Kousek od kříže se nachází i turistická schránka s knihou a několik pamětních desek velebící toto místo. Pohled se naskýtá od Nízkých Tater přes tatranské štíty až po fatranské vrcholy. Atmosféru krásy dotvářejí okolní plesa, z nichž nejblíže je Kriváňské Zelené pleso.

Kriváň nezůstal své pověsti nic dlužen. Sami jsme se mohli přesvědčit, že je právem označován také jako jeden z nejoblíbenějších vrcholů Slovenska. V době naší návštěvy tu byly doslova zástupy turistů všech věkových kategorií. Na vrcholu jsme se cítili jako jedna velká rodina. Vzájemné rozhovory i pomoc při sestupování byly nevídané. Cestou zpět jsme moc nespekulovali a volili jsme stejnou trasu, kterou jsme se dostali na vrchol. Celá túra nám trvala bezmála 6 hodin a vřele ji doporučujeme absolvovat všem turistům a horalům.

Pár zajímavostí na závěr

Věděli jste, že po Kriváni je pojmenována i planetka? Ne? Ani my :-). Stalo se tak v roce 1999, kdy ji objevil slovenský astronom Peter Kušnirák. Kriváň je skutečným symbolem, o čemž svědčí například i slovenské euromince, na jejichž zadní straně je zobrazován. Podobizna Kriváně byla mnohokrát použita i v minulosti. A to například na státním znaku Slovenska i Československa, dokonce i bývalého Uherska. Kriváň se každoročně stává i místem setkání několika stovek milovníků hor a nebude tomu jinak ani letos! Proto pokud budete mít čas a chuť, určitě si toto setkání nenechte ujít, uskuteční se 16. srpna 2014. Kriváň byl kdysi označován za zlatý. Bylo to z důvodu těžby zlata. Dodnes je zde možné nalézt pozůstatky této nevšední hornické historie. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na partyzány, kteří zde dlouhá léta bojovali. Dodnes jejich památku připomíná pamětní místo - partyzánský bunkr, kde se odehrál boj německých fašistů s příslušníky partyzánského oddílu Vysoké Tatry. Ještě bychom mohli pokračovat dlouho, ale ne nadarmo se říká, lepší je jednou vidět, než stokrát slyšet.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová