SR, Vysoké Tatry – Zbojnická chata

Zbojnická chata je celoročně přístupná ze Starého Smokovce po zeleně značených turistických stezkách na Hrebienok, odtud po červené turistické značce na Rainerovu chatu a nakonec po modře značené turistické stezce až přímo k chatě. Výstup je náročnější, ale s malou kondičkou to zvládnou i rodiny s dětmi. Cesta na chatu trvá přibližně 3 hodiny a 15 minut. Samozřejmě, přístup na chatu je i ze sedla Polského hřebene po zeleně značeném chodníku a pak přes sedlo Průlom po modře značených turistických stezkách, tak z Téryho chaty přes sedlo Příčné, ale tyto výstupy jsou termínově ohraničené (od 15.6. do 31.10.). Posledně zmiňovaná trasa patří k jedné z nejoblíbenějších. Každoročně stovky turistů zdolají přechod z Malé Studené doliny do Velké Studené doliny a naopak se zastavením se na chatách. Takový přechod však trvá přes sedm hodin.

Když jsme se už dozvěděli o různých přístupech a trasách vedoucích na Zbojnickou chatu, nedá mi nevzpomenout i na trochu z její bohaté historie. Ta se začala psát v roce 1907, kdy na Zbojnické pláni u Sesterského plesa vyrostla první chatka v nadmořské výšce 1960 metrů. Jednoduchá stavba z kamene s mírně šikmou střechou a v interiéru s pryčnami byla v roce 1910 zpřístupněna turistické veřejnosti.

O větší návštěvnost Velké Studené doliny se postarala nová pozemní lanovka na Hrebienok a vybudování turistického chodníku. Později se v budování chodníků pokračovalo. Tím se poloha chaty stávala stále atraktivnější. V roce 1924 se nový nájemce, Klub československých turistů (KČST), přičinil o přestavbu a rozšíření chaty. Stavební úpravou získala chata zastřešenou verandu a jednu místnost. Celková kapacita byla 20 lůžek. Prvním hospodářem chaty byl Dezider Palkovič. Do roku 1933 byla chata označována, jako "lovecká chata" podle původního určení nebo podle polohy, jako "útulna nad Dlouhým plesem" či "útulna KČST ve Velké Studené dolině". Poláci zas chatu označovali jako Truparnia, což v překladu znamená márnice. Jak tedy došla k názvu Zbojnická? Byl to právě chatař Peter Tomčík, který po probdělé zimní noci strávené na chatě prohlásil, že bydlení v této chatě je vhodné pouze pro zbojníky. Spolu s přítelem při sestupu z chaty přes Velkou Studenou dolinu připevnili u chaty Kamzík rozcestník s nápisem Zbojnická chata. Bratr tohoto chataře Michal zas uvádí, že chatu pojmenovali podle Zbojnických ples. Ať už je pravda jakákoliv, nové pojmenování se v krátké době ujalo. Chata do roku 1933 byla v zimních měsících uzavřena. To se změnilo po rozhodnutí KČST v důsledku snahy pomoci turistům i v zimě, či to mělo spíše předcházet vandalismu, kterému chata každoročně čelila. V roce 1936 prošla další rekonstrukcí. Přibyla hospodářská část. Během druhé světové války sloužila jako přechodný úkryt pro prchajících Poláky z obsazeného Polska a v roce 1948 nastala její další stavební úprava. Ani ta však nezabránila jejímu označení v 50 letech - "nevhodná architektura, stavebně hodnocena na dožití". Až po rozsáhlé rekonstrukcí ukončené v roce 1985 se stala Zbojnická chata nejlépe vybavenou vysokohorskou chatou ve Vysokých Tatrách. Nová jídelna pro 60 strávníků, vodovod, elektrocentrála a množství dalšího interiérového vybavení dodávaly chatě výjimečnost. Tatranskou premiéru zde měly i sluneční kolektory na ohřev vody.

Nová chata si bohužel slávu neužila dlouho. V polovině června roku 1998 chata do základů vyhořela. Naštěstí se přítomnému personálu a jednomu hostu z Polska podařilo včas chatu opustit, a tak se zachránit. Hned následující den se začalo pracovat na obnově chaty. Nebylo to vůbec lehké, protože pojistka nepokryla celkové náklady výstavby nové chaty. Ale díky příspěvkům lidí, státu a firem se už za necelý měsíc namontovala přechodná dřevěná chatka. O rok později začala výstavba nové chaty. Zajímavostí je, že výstavbě dopomohla i nosičská soutěž Sherpa ralley. Během ní měli soutěžící za úkol vynášet potřebný stavební materiál. Koncem roku 1999 byla již chata ve zkušebním provozu, ale slavnostního otevření se dočkala až v říjnu 2001. Nová chata byla vystavena na starých základech, a proto nezměnila svůj půdorys. Díky účelnému rozmístění prvků získala chata více denního světla i prostoru. Díky dvojité prosklené jižní stěně přibyl i nový systém ohřevu vzduchu. Elektřinu chatě dodává benzínový agregát, větrný generátor a fotovoltaické články.

V současnosti chata poskytuje 48 míst pro strávníky a 16 lůžek. Chata je zásobována nosiči a zároveň je i stanicí Horské záchranné služby. Pro návštěvníky Tater je Zbojnická chata ideálním místem k zastavení spojeným s občerstvením a odpočinkem. Je zasazena mezi dva nejvyhledávanější přechody dolin, a jako strážce krásné a malebné Velké Studené doliny vás uvítá svou přátelskou atmosférou.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová