USA, Arizona: Cesta do Grand Canyonu

Koneckonců v mnoha amerických filmech můžete tuto rutinu spatřit. Na talíři se až ke stropu zdvihá věž z tlustých palačinek, které do sebe pomalu nasávají obrovské množství javorového sirupu. Nevýhodou po takovémto snídaňovém menu jsou výčitky svědomí. Objektivní výhoda snad neexistuje, možná jedině ta, že přísun cukru vyvolá záplavu endorfinů.

Z bistra jsem se občerstven kávou a obtěžkán palačinkami v žaludku vydal zpět k autu. Vedle gigantických džípů vypadala má Toyota Prius velmi skromně, jediné co ji šlechtilo byla spotřeba, která je na americké poměry nízká. Ovšem doba, kdy bylo Američanům vcelku ukradené jakou má jejich auto spotřebu, je pryč. Podíl na tom má samozřejmě nedávná ekonomická krize, kdy si lidé více než předtím začali všímat, za kolik to vlastně tankují.

Nicméně sílící tlak na ochranu životního prostředí se začíná podepisovat na tom, že se na silnicích objevují auta, která nejsou tak náročná na spotřebu pohonných hmot. Bylo rozhodně příjemnější tankovat benzín pro auto, jehož spotřeba byla kolem 7 litrů na sto kilometrů, za přibližně 18 korun za litr.

Užil jsem si poslední pohled na Strip. Monumentální hotely se postupně připravovaly na další divokou lasvegaskou noc. Cíl mé cesty však nemohl být ve větším kontrastu s městem, které jsem právě opouštěl.

Grand Canyon jistě patří do první desítky míst, kam se ve Spojených státech podívat. Předchází ho velký věhlas. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli stojí za to se tam skutečně podívat a raději nezkusit nějaké jiné místo, například v Nevadě nebo Kalifornii, kde by bylo méně turistů.  

Čekala mě ještě relativně dlouhá cesta. Přibližně 450 kilometrů. Její část dokonce vedla kolem velkého architektonického díla postaveného v první polovině 30. let 20. století Hooverovy přehrady. Na přehradě, která se začala stavět za prezidentství Franklina D. Roosevelta, pracovalo v nejrušnějším období přes pět tisíc dělníků.

Proto, aby se přehrada vůbec mohla začít stavět, bylo nutné nejprve odklonit řeku Colorado. Aby toho bylo dosaženo, byly vybudovány čtyři tunely, jejichž celková délka byla pět kilometrů.

Hooverova přehrada byla tehdy jednou z největších betonových staveb na světě. Její cena v dnešních penězích přesahovala 800 milionů dolarů. Vysoká je 221 metrů a 379 metrů dlouhá.

Nechal jsem Hooverovu přehradu za sebou a po dálnici směřoval dál ke Grand Canyonu...

Pokračování příště...

Text: Maxim Kucer

Foto: Maxim Kucer, Wikipedia.org, Bureau of Reclamation