Vranov nad Dyjí
Typická silueta hradu se vypíná na strmém skalním ostrohu nad řekou Dyje jen pár set metrů pod hrází Vranovské přehrady. K zámku se dá přijít ze stejnojmenné obce (u čerpací stanice v obci nahoru do kopce po silnici č. 398), zastavit je však vhodné na parkovišti na konci obce po pravé straně. Malé parkoviště v serpentinách na úbočí kopce před vjezdem do hradu totiž dokáže pojmout jen pár osobních aut a bývá většinou plné. Z parkoviště pod lesem potom vede lesní stezka k hlavnímu vjezdu do zámku. V parných letních dnech a zejména po dlouhém sezení v autě či autobuse přijde tato procházka určitě každému vhod, přestože vede převážně do kopce. A na úvod ještě jedno upozornění zejména pro rodiče s malými dětmi, případně osoby, trpící závratěmi z výšky: přístupová cesta od vjezdu ke skalnímu útesu, na němž stojí zámek, má na některých místech po stranách jen nízkou zídku a při troše nepozornosti hrozí přepad do strmého údolí nebo hradního příkopu.
Na první pohled je jasné, že předchůdcem současného výstavního barokního zámku byl téměř nepřístupný středověký hrad. K tomu ho předurčovala samotná poloha na hranicích Moravy a Rakouska. Podobu hradu nám přibližuje i zachovalá obranná věž při vstupu do zámku. Podle výkladu milé průvodkyně se zdejší dějiny začínají psát už kolem roku 1100. Nejstarší kapitolu vranovského zámku uzavírá třicetiletá válka a následný požár, po němž se sídlo znovu dostalo do rukou hraběcí rodiny Althannů (za účast na stavovském povstání 1619 jim předtím byl majetek zkonfiskován), jimž zámek vděčí za současnou barokní podobu. Nezaměnitelnou podobu dává vranovskému zámku hlavně Sál předků s bohatou vnitřní výzdobou – to je ten typický oválný objekt na okraji skály. Za svoji harmonickou architektonickou podobu (autor Jan Bernard Fischer z Erlachu) prý zámek vděčí svým rozměrům 25 x 15 x 15 metrů. Následně zámecký komplex obohatila i kaple Nejsvětější Trojice a další objekty.
Mezi dalšími majiteli zámku, kteří stojí za zmínku, je polský šlechtický rod Mniszků, jenž zámek vlastnil až do druhé světové války a který stojí například za stavbou bílého sloupu s křížem naproti zámeckému útesu. Na památku ho dala postavit vdova po jednom ze zámeckých pánů. V té době už zámek ve Vranově představoval luxusní sídlo s bohatými interiéry, vyhledávané nejen pro vzrušující lovecké zážitky v okolní divoké přírodě, ale i pro bohatý kulturní život na zámku, kam přijížděli umělci z vídeňského císařského dvora i z Polska. Tato tradice pokračuje do dnešních dnů, kdy se během letních měsíců konají na nádvoří, v kapli nebo Sálu předků letní koncerty a divadelní představení. Z interiérových instalací stojí za zmínku bohatá sbírka dobového nábytku, obrazů i knih z různých období a také přehlídka kameniny a porcelánu zdejší výroby.
Zásluhu na tom, že Vranov patří dlouhodobě mezi nejnavštěvovanější zámky jižní Moravy, má vyhledávaná rekreační oblast nedaleké Vranovské přehrady, která byla vybudovaná ve 30. letech 20. století. Přímo z pláže vozí návštěvníky na zámek turistický vláček. Od Vranova až po Znojmo se rozkládá Národní park Podyjí, který za své přírodní hodnoty v nemalé míře vděčí tomu, že téměř půl století byl nepřístupný jako součást „železné opony“. Návštěvníkovi to připomíná v informačním centru národního parku v obci Čížov i několik metrů původního ohrazení z ostnatého drátu. Paralelně se podél rakouské strany Dyje nachází chráněný park Thayatal (Thaya je rakouský název Dyje). Společnou hranici protíná i několik cyklostezek, jež většinou procházejí přes turisticky nejzajímavější lokality, jako jsou hrad Bítov, zříceniny Nový Hrádek u Lukova, Cornštejn, Frejštejn, zámek Uherčice, na rakouské straně zámky Greillenstein a Riegersburg, zříceniny hradu Kaja nebo údajně nejmenší rakouské město Hardegg se zajímavým hradem a turistickým centrem národního parku Thayatal.
Text a foto: Jiří Výborný
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek