lokace:
Česká republika
Partneři:
Tipy a rady
Východní Čechy na jaře
Východní Čechy na jaře?
Je poněkud zapomenutá řeka v kraji za Libercem. Pravda, její horní tok nad Libercem, ba dokonce i ve městě nepatří k nejčistším, ale situace se za posledních 15 let zlepšila. Pokud se na jaře, nebo i v létě po dešti vyskytne v kraji voda, nebývá to na dlouho. A to Lužická Nisa jí má nejdéle. Splutí této říčky, ležící trochu stranou, je výhodné začít pod Machnínem. Vynecháme tak znečištěnou část a hlavně dva nepříjemné jezy v okolí Svárova. Do Hrádku nad Nisou, tedy ke státní hranici s Polskem, je to krásná jednodenní plavba. Využít ji mohou i otevřené lodě. Jezů je na Lužické Nise dost, ale některé jsou provalené, některé naopak zase již opravené a využívají vodu k výrobě energie. Nejhezčí úsek začíná právě pod Machnínem. Nejkrásnější je řeka na jaře, kdy velkou vodou vyčištěné koryto obklopují zelené stráně a voda je příjemně nazelenalá.
Po deštích a delším suchu nemusí být každý kousek řeky tím pravým zážitkem. Ale třeba i Liberec a okolní obce si ty ČOV časem vylepší. Mineme dva jezy a kousek za železničním mostem řeka prudce uhýbá vlevo. U nízkého jezu elektrárny je voda odváděna rovně skrz skálu do elektrárny a řeka tvoří krásný ostroh hradu Hamrštejnu. Za pěkné vody to tady i docela cáká. Závěr oblouku před Andělskou horou, kde je vysoký opravený jez, je několik skalních prahů, kde otevřené kanoe mohou nabrat vodu, pokud nájezd není přesný. Ovšem už je tu Chrastava, průmysl (i když částečně opuštěný) a vysoké jezy v regulovaném korytě. Pokud je překonáme, většinou přenášením, jsme na soutoku s Jeřicí a řeka klidně plyne k Bílému Kostelu a Hrádku na Nisou. Ještě několik jezů mezi čilým proudem a máme za sebou celou řeku. Plout po ní by bylo možné i dál, ale řeka tvoří hranici mezi Polskem a Německem a zatím je to problém, třeba v budoucnu. Ale jedná se spíše o rekreační záležitost a občasné přenesení lidmi postavené překážky v podobě jezu.
Řeka, která teče z nejvyšších poloh Krkonoš. Přes četné jezy proteče Trutnovem a pod ním se stává sjízdnou pro otevřené lodě. Jezy v Trutnově jsou nesjízdné a před některými se obtížně zastavuje a přenáší. Většinou proto plavbu zahájíme v Bohuslavicích pod posledním jezem v Poříčí. Úpa je tady již docela velkou řekou s rychlým proudem, ale peřejky jsou nevýrazné a lodě se zde nezalévají. Ovšem určitou zkušenost z jízdy na tekoucí vodě určitě mít musíme. I Úpa, díky svému velkému spádu je využita energeticky a jezy na ní jsou většinou vysoké (v úseku horního toku pod Svobodou nad Úpou dokonce nejsou výjimkou i jezy vysoké 4-5m) a jen některé jsou 
sjízdné. Ten šikmý nad Úpicí podle vodního stavu můžeme zkusit, ale musíme dobře odhadnout vodní stav! Naopak Úpický může být za určité vyšší vody nebezpečný. Podobně se budeme rozhodovat i u ostatních jezů. Pokud to není tutovka, přeneseme je, vždyť pod nimi voda pěkně proudí a je lepší bezpečně dojet, než rozbít loď na jezu. Úsek do Ratibořic je sice dlouhý, ale rychlost plavby dovolí sjet celý úsek za jeden den. Viktorčin splav vynecháme určitě. Je sice nenápadný, ale již za střední vody vývar pod ním nevěstí nic dobrého. Stejně je na tom i pohyblivý jez na konci Babiččina údolí, kde se odbočuje náhon na nádrž Rozkoš. Někdy je vysoký jen několik centimetrů, ale i tak se za ním může dělat válec, někdy vyhrazen dává víc několik metrů. Vždy nebezpečný a přenášení vpravo není tak obtížné. Když najdeme místo na přespání někde v těchto místech, můžeme pokračovat až k ústí do Labe druhý den. Okolí řeky je stále krásné až do České Skalice. Jezy jsou stále podobné, těm předešlým a prohlídka je vždy nutná. Pozor na ten pod mostem přímo ve městě, je šikmý, ale jeho sjízdnost opět závisí na vodním stavu. Pod Českou Skalicí je řeka i dál rychlá. Pod Doubravicemi si dáme pozor na několik nenápadným stupňů, které již za střední vody vytváří dlouhé a nebezpečné válce, které i dlouhou loď zastaví a není příjemné se z nich dostávat. Pokud doplujeme až do Labe, je nejvhodnější skončit před ústím u mostu nebo to je možné přímo na soutoku. Podle toho jak potřebujeme přetransportovat své plavidlo. Ať již jeden nebo dva dny strávené na Úpě za pěkné jarní vody jsou zážitkem.
Už sám název řeky je tajemný, stejně jako název jednoho z jejích přítoků! Ledhuje. Metuje by byla již při mírně vyšší vodě sjízdná snad z Adršpašských skal, kde se to ovšem nesmí. Ale již pod skalním městem je říčka široká více jak 3-4 metry a mírným spádem běží k Teplicícm a míjí CHKO Broumovsko. Tok není náročný, ale meandry jsou občas ostré a jezy klidu při plavbě také nepřidají. Není jich tolik jako na Úpě, Metuje má přece jen mírnější spád, a tak jezy nejsou tak četné a vysoké. Ale jejich sjízdnost je sporadická i zde. Většinu jich přeneseme. Pokud by zde voda vydržela déle, pak celou řeku můžeme sjet ve dvou až třech dnech. Mám na mysli úsek od Teplic nad Metují až k Novému Městu nad touto řekou, je to kolem 50 km. A to je zvláště pro pomalejší nafukovací kanoe docela "štreka". Ale tento 
úsek mívá vodu jen na jaře (nebo po větších deštích). Naopak dolní úsek pod Novým Městem je sjízdný celý rok a využít lze několik ramen řeky. Pokud na jaře máme štěstí a vodu, nevynecháme plavbu od Teplic nebo České Metuje, i když zdánlivě řeka na první pohled není zajímavá - jenže ledňáček je taky zážitek. Před Náchodem bychom museli někde přespat a další den pokračovat v plavbě. Kemp je zde jen u Náchoda a pak v Novém Městě. Řeka se kroutí, občasné jezy prohlédneme a některé je možné i sjet. Pod Náchodem se tok řeky pomalu zrychluje a to nejhezčí přichází pod Bražcem. Poslední vysoký jez a řeka proudí, objevují se vlnky, zákruty jsou snad ostřejší a v pěkné peřeji zleva v ostrém zákrutu přivádí své vody Olešenka. Vyplatí se zde zastavit u chaty Peklo pro občerstvení. Za vyšší vody otevřené kanoe zde budou mít problémy. Vlny peřejí jsou přeci jen vyšší a lodě se zalévají. Je třeba se vyhýbat kamenům a skalám, ani padlý strom nesmí překvapit. Úsek peřejí v krásném údolí je však krátký a ještě před otevřením údolí a městem se řeka zklidňuje. Proto většinou končíme ještě před Novým Městem. Naopak přímo ve městě začneme plavbu v létě, za malé vody, a využijeme Starou řeku. V místech, kde začíná budeme zprvu asi trochu hledat, ale odhadneme-li to z mapy, pak najdeme odbočení u vysokého jezu a přeneseme vlevo do Staré řeky. Je to rychlá romantická plavba s mnohými zákruty, musíme se shýbat pod padlými stromy, před některými novými jezy elektráren se zastavuje obtížněji a na poslední chvíli, místy je koryto nepříjemně úzké, a jen zkušenější posádka to zvládne. A řeka protéká divočinou, vesnice jsou dále od řeky a jen místy se setkáme s možností navštívit i hospodu, ale i taková místa se najdou. Stará řeka se několikrát vrátí do původního koryta a opět odbočí. Končit je možné také až v Labi, ale většinou využijeme přístupových mostů dříve. Poslední úsek je regulovaný, ale zase do něj ústí přivaděč od nádrže Rozkoš a tak najednou se může stát, že vody je víc než bychom chtěli, a stupně, které zde jsou dokážou být i životu nebezpečné. Stejně nebezpečné jsou i stupně v původním korytě před Šestajovicemi, to kdyby jste zabloudili. Proto raději vybereme místo konce dříve, nejlépe u posledního odbočení. Ale průzkumným plavbám není nic uzavřeno.
Text: Vojta Jančar
| Diskuze u článku |
