Bojnický zámek je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších slovenských hradů. Stojí na travertinovém kopci nad městem Bojnice. První písemná zmínka o existenci hradu pochází z roku 1113. Jednalo se jistě o kamenný hrad. Prvními známými majiteli byli synové Kazimíra z rodu Hont - Poznan, kteří se spolčili s uherským velmožem Matúšem Čákem Trenčanským, který hrad vlastnil do roku 1321. Bojnický hrad i panství vždy byly královským majetkem. Král je přiděloval do zástavy nebo dědičného vlastnictví oddaným velmožům. Po smtri Matúše Čáka často měnil majitele. V období gotiky a renesance patřil významným feudálům. Nejprve to byli Gilethovci, poté Ladislav z Opole, páni z Jelšavy a nakonec Noffryovcové, za kterých byl hrad rozšířen a opevněn. Po vymření tohoto rodu připadl Janu Korvínovi a po něm rodu Zápoľských, kteří ho vlastnili od až do roku 1526. Poté hrad přešel do majetku Thurzovců. Dnešní vzhled zámku nejvíce ovlivnili Pálffyovci, kterým zámek patřil od roku 1643 až do vzniku Československa, kdy byl odkoupen Tomášem Baťou. Poslední Ján Pálffy, velký cestovatel, znalec umění a dobrodinec, hrad přestavoval v letech 1889 až 1910, konce přestavby se však nedožil. Byl také velkým sběratelem a během svého života nakupoval předměty nabízené na evropských dražbách. Zůstal po něm vzácný soubor hradního komplexu, architektonický celek začleněný do okolní přírody s bohatou sbírkou uměleckohistorických předmětů. Po konci druhé světové války roku 1945 připadl Bojnický zámek státu. O pět let později, 9. května 1950 zámek vyhořel. Na náklady státu proběhla jeho celková obnova.

Zámek, kde se točila např. Šíleně smutná princezna však zdaleka není jediným turistickým magnetem, kvůli kterému se do města Bojnice jezdí. V okolí totiž vyvěrají z hloubek až 1500 m termální vody s příznivými léčivými účinky. K rozvoji moderního lázeňství zde došlo až po roce 1945 i když se dokázalo, že termální vodu vyhledávali už neandrtálci. Zdejší hydrogenuhličitanové, vápenato - hořečnaté prameny s teplotou 30°C -  48°C jsou vhodné a využívají se k léčbě revmatických a nervových onemocnění. Díky bojnické termální vodě rovněž vzniklo velké termální koupaliště Čajka v těsné blízkosti zámeckého parku, který je tvořen jedním plaveckým bazénem a dvěma dětskými bazény. Velkou atrakcí pro návštěvníky je skluzavka, která měří 58 metrů. V případě, že byste zatoužili pro své zdraví udělat ještě něco navíc, je možné si zakoupit vstupenku do některého ze speciálních lázeňských bazénů.

Bojnická hradní jeskyně je neobvyklým přírodním výtvorem, který můžete navštívit při prohlídce zámku. Jeskyně je tvořena jedinou kruhovou síní o průměru 22 m, která je vyzdobená nikoli krápníky, ale hráškovitými až bochníkovitými útvary. Objevena byla při kopání hradní studny. Zvláštností této jeskyně je to, že vznikla v tzv. travertinové kupě, tedy sladkovodním vápenci, který se vysrážel v okolí minerálního pramene. Hned naproti zámku můžete vstoupit do zoologické zahrady, která je nejenom nejstarší na Slovensku, ale může se pyšnit i pravděpodobně nejdelší prohlídkovou trasou.

Narazíte zde na vše, co v žádné ZOO nesmí chybět, jako např. na stánky s občerstvením, atrakce pro děti a také nejkrásnější pohled na Bojnický zámek. Návštěvu ocení zejména mladší generace, avšak ani starší ročníky se nemusí nudit. Chová se zde něco málo přes 300 druhů zvířat, z toho zaujme velké množství ptáků a hadů, ze savců pak především orangutani, sloni a vzácný levhart perský. Bojnická zoologická zahrada, jež byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1955, se v minulosti mj. podílela na vysazování rysů v České republice. Výletu do Bojnic rozhodně nebudete litovat. Návštěva zámku, termálního koupaliště a zoologické zahrady je podnik, který vám zabere minimálně jeden celý den a to Bojnice nabízejí ještě mnohem víc. Během sezóny se zde koná řada koncertů a uměleckých vystoupení, které jsou součástí tříměsíčního Bojnického kulturního léta. Kromě toho se nabízí i možnost shlédnout výcvik dravých ptáků skupinou sokolníků doprovázený pravidelnými vstupy historických šermířů. No a kdo by se i přesto nudil a nenašel zde v ničem zalíbení, tak si může udělat výlet do dolu Cígeľ, jenž je součástí Hornonitranského hornického skanzenu.

Text: Denisa Arvajová

Foto: Google.com, Google Earth