ČR, Děčín: Růžová zahrada - VIDEO

Tisíce růžových květů

Samostatnou zastávku si určitě zaslouží Růžová zahrada děčínského zámku, vybudovaná na děčínském zámku v 17. století na pokyn milovníka všeho krásného Fridricha Thuna, v rámci barokní přestavby zámku. Psal se rok 1883, když zahradník František Josst splnil přání svého pána a zahradu osázel dvěma tisíci druhů růží. Růžová zahrada tou dobou zažívala svou největší slávu.

Do Růžové zahrady návštěvníky zavede Dlouhá jízda, evropský architektonický unikát. Kdo za nenápadnou brankou nahlédne, ten musí vstoupit. Toto pravidlo platí snad pro všechny. Spojení baroka a krásy a vůně růžových květů si totiž dokáže omotat kolem prstu i toho největšího drsňáka. Jen za 15 korun si lidé mohou pokochat uměním barokních stavitelů, nezvyklými výhledy na město Děčín a přírodu Česko-saského Švýcarska. Rády tam chodí maminky s dětmi, patřičně vybavené na dlouhé hodiny pobytu, a všichni, kdo mají smysl pro krásu nebo jejichž zálibou je zahrada.

Vojáci nebyli dobrými zahradníky

Bohužel, i přes záplavu květů různých barev, je vidět, že růžová zahrada není zrovna v nejlepší kondici. Ne vždy byla totiž středem zájmu svých majitelů. Hlavně vojáci, kteří zámek ve válečném období obývali, nebyli, hlavně po konci druhé světové války, dobrými zahradníky. Právě v té době Růžová zahrada dostala nejvíc zabrat a spíš než zónu pro oddech, připomínala pohádku o Šípkové Růžence a princův boj s trnitým nepoddajným porostem. K rekonstrukci došlo na přelomu 50. a 60. let minulého století a k několika nutným opravám také před pár lety.     

Výraznými prvky Růžové zahrady je sala terrena (otevřená budova v zahradě) s dochovanými freskami z roku 1678 a gloriet stojící na samém okraji skály. Podobně jako Dlouhá jízda, i gloriet zdobený shora sochami bojovníků a na terasa několika ženskými sochami, mezi nimiž jsou i bohyně Flora, Ceres, Venuše a Pomona, dodává člověku pocit důležitosti a síly. Součástí glorietu je i skrytá chodba vedoucí ze zámku do Kostela sv. Kříže.

O Děčínu se hovoří také jako o bráně do Severních Čech. Loni se tohle město dostalo do povědomí lidí hlavně kvůli povodním, které se přes něj přehnaly. Po stopách loňské ničivé velké vody není na první pohled ani památky. Snad všichni, co situaci loni v červnu sledovali, ale mají Děčín v živé paměti jako poslední štaci valící se vlny Českem. 

Vodu nemůže vynechat ani v souvislosti se zastávkou v Růžové zahradě. Tento architektonický skvost, stojí sice vysoko na skále, takže se může zdát zbytečné o vodě jako rizikovém faktoru hovořit. Při opravách růžové zahrady roku 2009 se ale ukázalo, že skalní masiv pod ní, má právě díky vodě a její činnosti narušenou statiku a pomalu se sesouvá dolů.  

Text/foto/video: Klára Svobodová