Město Roudnice nad Labem
Roudnice nad Labem je v současnosti cílem pro mnohé návštěvníky nejen díky bohatému kulturnímu životu v současnosti, ale také zajímavé minulosti. Počátky osídlení této oblasti totiž sahají díky příhodným přírodním podmínkám hluboko do pravěku. Nedaleká hora Říp je tradičně spojována s počátky slovanského osídlení v českých zemích.
Osada Roudnice vznikla v dávných dobách při křižovatce lužické obchodní cesty vedoucí přes řeku Labe. Jedná se o jedno z nejstarších českých měst s původním názvem Rúdnica odvozeným od vyvěrajícího rudného pramene. První písemné známky o obci pocházejí z poměrně pozdních let 1167 a 1176, kdy jsou zmiňováni roudničtí arcijáhni. Roudnice ještě ve 12. století získala statut města a stala se zbožím pražských biskupů, kteří nechali na přelomu 12. a 13. století na skalním ostrohu nad řekou vybudovat kamenný románský hrad. Roudnice se tak stala místem častých pobytů pražských biskupů a arcibiskupů, ale také místem jejich stavebního zájmu. Postupně tak v Roudnici vyrostl kostel svatého Václava se špitálem, v roce 1333 klášter augustiniánů a kamenný most přes Labe.
V roce 1378 bylo založena Roudnice nad Labem. Období husitských válek znamenalo pro arcibiskupskou Roudnici doslova pohromu, jelikož byla několikrát přepadena a při nejničivějším vpádu v roce 1421 zničila Žižkova vojska klášter i s kostelem. Toto centrum duchovního života, umění a vědy už nikdy nebylo obnoveno. Po husitských válkách přešlo město do rukou rychle se střídajících světských majitelů. Za třicetileté války bylo město v roce 1634 a 1639 vypáleno a pobořeno švédskými vojsky. Největší rozkvět zažívala Roudnice pod 300 – letou správou rodu Lobkowiczů, díky nimž byl roce 1628 byl dokončen klášter kapucínů s kostelem, opravoval se augustiniánský klášter a kostel sv. Václava.
Léta rozkvětu završil Václav Eusebius z Lobkowicz, který nechal za postupné účasti čtyř významných italských architektů mezi lety 1652-1684 vybudovat barokní zámek, který patří mezi největší zámky střední Evropy avšak v současnosti je veřejnosti nepřístupen. Nacházela se zde vzácná obrazárna, knihovna, archiv a vzácný zámecký mobiliář. Stavěla se jízdárna, pivovar, zakládaly se mnoho ovocných a okrasných zahrad a parků. Stavební činnost se přesouvala i do centra města, kde byl vybudován most a na náměstí vyrostlo několik honosných renesančních domů v čele s radnicí. Tehdy byl také opraven požáry poničený chrám Narození Panny Marie, postaveny kaple sv. Viléma Akvitánského, sv. Rozálie, špitální kaple sv. Josefa a zvonice stojící nedaleko hlásné věže z 15. století. Revoluční rok 1848 znamenal nástup industriální společnosti a Roudnice se stala průmyslovým a hospodářským centerm Pořipska. Nová éra výrazně změnila tvář města, vyrostly nové obytné čtvrti i hospodářské objekty, z velké části v návaznosti na zemědělský charakter města. Význam Roudnice posílila výstavba železniční trati z Prahy do Děčína a nový železniční most přes Labe postavený v roce 1910. Neklidné 20. století se spíše ostrůvkovitými obdobími klidu se svými válečnými hrůzami města přímo nedotklo. Vyžádalo si však životy mnoha jeho obyvatel, z nichž je třeba jmenovat zejména vyvražděné roudnické občany židovského původu.
Současná Roudnice se svými úzkými uličkami, tajemnými zákoutími a mnoha pamětihodnostmi určitě stojí za návštěvu. Mezi nejvýznamější stavby ve městě patří augustiniánský klášter, nepřehlédnutelný proboštský barokní chrám Narození Panny Marie s křížovou chodbou ze 14. století a židovský hřbitov z 1. poloviny 17. století. Pozornost si zaslouží i zvonice, bývalá zámecká jízdárna v níž sídlí Galerie moderního umění s díly Antonína Slavíčka, Podřipské muzeum ve věži Hláska či volně přístupná Kratochvílova rozhledna tyčící se na plochém vrchu nad městem odkud je překrásný výhled na celé okolí. Z Roudnice si lze také udělat pěší nebo cyklistický výlet na nedalekou, bájemi opředenou horu Říp.
Text: Denisa Arvajová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek