Poslední zprávy z Ugandy

     I když už několik expedic na modrém Nilu bylo, žádná z nich nepopisuje stokilometrový kaňon, který začíná asi 80 km pod jezerem Tana. Snad nám hroši, krokodýli a bodavý hmyz budou přáteli. Vraťme se zpátky k Bílému Nilu a shrňme si události, které jsme na naší cestě blízko rovníku zažili.

Mzungu - Běloch na Bílém Nilu

     Uprostřed černé Afriky, v Ugandě, na jedné z největších řek - na Bílém Nilu. Spíme u jeho výtoku z Viktoriina jezera v kempu Nile River Explorer - NRE. Je tady úžasně, teplo a sluníčko se jen občas vystřídá s pořádným tropickým deštěm. Všude jsou spousty černochů, což je sice jasné, ale je to nezvyk. Uganda je prostě úplně něco jiného, než jsme dosud zažili.

     Lidé tady žijí tak nějak v klidu, nechávají se unášet časem a nic moc neřeší. Ale jestli si myslíte, že jsou tu samí negramoti, tak to se pletete. Většina lidí zde mluví anglicky lépe než my a ve škole se ještě učí francouzštinu a ugandštinu. Je samozřejmostí, že se učí číst, psát a počítat. Školu nacházíme skoro v každé vesnici. V každé vesnici pobíhají mraky dětí. Jsou prostě všude, běhají kolem domů, smějí se a mávají nám. Když jsme se ptali Alexe, našeho řidiče mototaxi - BodaBoda, kolik má dětí,tak řekl: "About fifteen and two wifes" a jenom se zasmál.

     Taky nás dost překvapilo, že tu má každý mobil a často ještě lepší než my. Domorodci chodí - a to zvláště muži - ve značkovém oblečení ve stylu Amerických raperů. Chovají se taky tak, mají stejná gesta a pořád si s vámi plácají. Ale vždy jsou čistí, na rozdíl od nás, to my jsme jak prasátka, protože místní červená hlína se podepisuje na našem šatníku dnes a denně. Černoši jsou stále jak ze škatulky, teda až na ty děti, ty jsou roztrhané a špinavé. Asi to tak má být, i když skromnost tu lidem nechybí.

     Voda je úžasná a teplá. A taky docela velká, naštěstí nijak zákeřná. Vzhledem k tomu, že zde teče cca 2000m3, tak se moc o kameny nebrousíte. Spíš si někde poletujete na obřích vlnách, nebo mizíte pod masami vody ve válcích. Kousek od kempu jsou peřeje Bujagali Falls. Přehledná peřej v obtížnosti WW III Big wateru. Najedete je zprava a v proudu se začnete dostávat přes rolády doleva, pak přijde jedna velká vlna a vzápětí obrovský válec, kam zmizíme s celou lodí jako by se nechumelilo. Voda teče tak rychle, že vás to vždycky vyplivne a stačí jenom vyzvedat. No, občas tam proběhly zajímavé rodeové kousky.

     Další peřej, která stojí za ohlédnutí, je Silverback. Ale to už je silný kafe. Nájezd je obrovským jazykem, který se postupně zavírá, po stranách se dělají obrovské rolády. Jsou dvakrát takové jak kajakář v lodi. Za prvním kohoutem na vás čeká balící se vlna, velká jak dům.Čeká na to, až vás sežere. Vlna vás pošle směrem k nebi a v okamžiku, když už si myslíte, že jste na vrcholu vlny, vám ještě spadne na hlavu. Když máte štěstí a zrovna neeskymujete, tak vás zamrazí nečekaný výhled. Na bagry a náklaďáky na břehu. Staví se zde vodní elektrárna, která pomalu ničí některá krásná a divoká ramena Bílého Nilu. Zamáčkneme slzu v oku a pokračujeme přes klidný úsek doprovázení křikem ptáků,opic a šustěním leguánů plazících se po břehu.

     Peřej Overtime  má trochu evropský charakter v obtížnosti ww4 s kameny. Místní borci ji raději moc nejezdí. Bojí se o lodě, které by zde mohli rozbít a tím přijít o živnost. Také nejsou zvyklí jezdit na takovém charakteru. Přes další jezero se dostáváme k posledním peřejím.

     Pravé rameno se nazývá Itanda, technická peřej s několika obrovskými válci, kterým je lepší se vyhnout. Pokud se tak nezadaří, může se vám stát, že si zaplavete. Což se stalo Pavlovi, který do jednoho spadl. Ztratil v něm botu a i pádlo uplavalo. O několik dní později Georgovi v jednom z těchto žravých válců spadla šprajda a musel loď také opustit.

     Prostřední rameno se nazývá Hypoxia, což je obrovský slide do pravého úhlu končící neskutečným válcem. Tak asi chápete, proč se tomu říká Hypoxia. Tu jsme raději vynechali. Posledním levým ramenem jsou Kalagala falls. Příjemný vodnatý skok, kde cca z pěti metrů padáte do obrovského válce. Jeli jsme ho několikrát a musíme říci, že to dole vždy byla rána do obličeje.

     Tím jsme v podstatě popsali celý úsek Day 1, splavný zhruba za 4 hodiny. Výhodou je, že ho můžete jet několikrát a jen si naplánujete, která ramena řeky pojedete. Chcete těžší nebo lehčí, vše se tady dá najít. Pro freestyle jsou zde krásné obrovské vlny, které se nacházejí na úseku Day 2. Ke konci úseku Day 2 se nachází Nile special wave a Club wave, obě se jmenují podle místních piv a lítá se na nich vzduchem úplně parádně.

     Nemůžeme jinak než Ugandu doporučit všem, kdo si chcete prodloužit sezonu, nebo si v zimě zapádlovat v teple. Určitě to za to stojí. I ti, kteří nepádlují, si zde najdou svoje. Raftuje se na celém úseku a krásně se o vás postarají, dostanete oběd i večeři. Večer vám v kempu pustí video z vaší plavby, abyste měli na co vzpomínat. Jo a mimochodem, na to raftařské video se dostal i George, když jim  předvedl na Itandě s creekovkou Backlopy a strašný šrotovačky v největším válci. Sice mu v tom brutálu spadla špricka, ale prý by to jinak vybojoval.....:o)

       Tímto se s Ugandou loučíme a jedeme na letiště. Kupujeme ještě pár dárečků na památku a děláme fotografie pro babičky, aby se nebály. Modrý Nil je před námi, tak nám držte palce.

S pozdravem CHICHIMUKA zdraví celá expedice Klára, Pavel, George, Lukáš, Michal a Filip

zpět