Pro experty... Něco málo provokativních slov

Ale jak je to doopravdy? Přišel čas uvažovat o nebezpečí, které je vytvářeno ve skupině zkušených jezdců. Jedeš vždycky obtížné místo tam, kde to doporučuje kamarád? Když on říká určitě  vlevo a tobě se zdá, že lepší je to zprava do leva? Jedeš pak vlevo nebo podle sebe? Když kamarád říká: “Najeď to rychle a „nakopni“ špici“ zkusíš to tak, i když si myslíš, že lepší to bude pomalu a spadnout do bezpečného vracáku? A takových situací je mnoho! Neboj se, není to zase tak hrozné! Ale nabízejí se další situace. Dohaduješ se s kamarády, kdo pojede první, musíš být první i když nejsi rozhodnut kudy jet? Jedeš, i když si nejsi jist? Nechceš přenášet, i když to jde? Dostáváš se do problémů zda jít nebo nejít pro člověka, materiál – když někdo plave? Snažíš se vždy zachránit vlastní pomocí z obtížného místa, z válce a neskončit v něm podle známého (a nejen vodáckého) poučení „Nikdy se nevzdávej“!? Jedeš jen tehdy, když je někdo pod obtížným místem s házečkou? Najdeš vždy řešení, když jsi v problémech? Skáčete si ve stupni, relativně bezpečném, „na hlavu“ loď za lodí? Končíš někdy sjezd řeky až za tmy, protože někdo jel pomaleji anebo přišel pozdě? Neshodneš se s kamarádem na záchraně – pracuješ s lanem, i když on ještě dělá eskymáka? Dohaduješ se o nájezdu kvůli focení, kameře? „Najeď mi to víc vlevo, tam je lepší světlo“ i když víš, že to je tudy horší?! Když se ti nechce jet, řeknou ti, tak půjč kajak tomu děvčeti, pojede první? Pojedeš, i když si myslíš, že na to nemáš? To vše zraňuje tvoje „ego“. To se ti nestane, když budeš jezdit sám! Přesto děláš jakoby nic! Jsem se dvěma skutečnými experty (prostě jedu extrémní řeku s Olli Grauem a Danem Gavere – třeba, oba pánové prominou) – ideální čas skočit tenhle vodopád. Ale také vím, že tuhle jsem stál na břehu a oni plavali a tlačilo je to do sifonu a museli bojovat. Zlomil jsem si prst při jejich záchraně lanem na tom divokém potoce v soutěsce. Vím, že se dostali do problémů, protože jeli tzv. „na oči“, přestože já šel na prohlídku. Přenášel jsem, i když mi řekli, že ta peřej není tak strašná, že už jeli těžší. Zapomněl jsem na opatrnost a uvěřil jsem jim a vrátil jsem se. Paradoxně – zkušení jezdci se nechávají vlákat do maléru, kam by se sami nedostali. Nemají totiž rádi, když někdo dělá něco trochu jinak. Lidé mají tendenci chovat se k riskování různě (nadkriticky?). Znám kluka co se přerazil na lyžích a teď jezdí vodu IV-V. Když jsem se ho ptal na jízdu „sólo“, tak řekl:

            Nikdy sám, je důležité pro začátečníky a (řekněme) pokročilé, kteří příliš nerozlišují „nuance“ pojmu „risk“. Pro nejzkušenější jezdce je to osobní výzva! Chceš-li eliminovat riziko na 100%, tak zůstaň doma. Mám respekt a úctu ke všem, ať jezdí na rybníku, na WW II či skáčou z vodopádů. Jezdit s kamarády je fajn a riziko je menší. Nikdy však nejezdím bez zabezpečení, vybavení a hlavně uvažuji!

            Buď „free“, ale když voláš „bacha na plavbu sólo“, pamatuj, že pádlovat s ostatními, ať již kamarády nebo „klienty“, je také nebezpečné!

Text: Vojta Jančar

zpět