V létě na vodu do Polska?

      Stále více však zjišťujeme, že Polsko je protkáno sítí řek a říček, někdy samostatně tekoucích, jindy spojujících jezera. Řeky vhodné pro vodáckou turistiku byly objeveny nejprve blíže hranic s naším severním sousedem. Kwisa, Bóbr a některé další. Postupně jsou českými a moravskými vodáky splouvány řeky v kdekterém koutě Polska.

     Jednou ze zajímavých destinací je velká řeka Warta, která je ještě relativně blízko. Vždyť z Ostravy do Czenstochowe je to malinko přes 170 km. Již odsud je možné řeku sjíždět. Nejzajímavější úsek je však jinde. Nenápadný přítok zvaný Liswarta je splavný i v létě. Pokud plavbu zahájíme u vesnice Zawady, stačí přejet autem nějakých 20 km po silnici a máme před sebou 20 km po Liswartě a dalších více než 50 km po Wartě. Plout lze samozřejmě i dál, k ústí Warty do Odry u Kostrzyna zbývá ještě 587 km.

     Pro první den nám Liswarta postačí. Dvacet km je na pohodu. Liswarta se příjemně kroutí, občas se objeví ostrůvky porostlé travinami, občas písečné pláže. Proud je překvapivě rychlý a tak musíme využít své vodácké umění, abychom nezůstali viset někde ve vrbovém porostu břehů. Od mostu, nedaleko Zawady, nás čeká jen jeden rozvalený jízek a jinak příjemný proud. Jen občas se objeví lávka, nebo jiný náznak civilizace. Občas zamává křídly volavka, nebo kormorán. Teprve až se objeví zprava přítok, lehce se spleteme, to není soutok s Wartou je to přítok Kocinka, která je stejně velká jako Liswarta. Řeka tak dospěje těsně před svým ústím. Soutok s Wartou přijde po 2 km. Hned pod soutokem je možné kempovat u osady a půjčovny jménem Kule.

     V Polsku nejsou typické hospůdky jako u nás. Ale v každé vísce je „sklep“, tedy obchod, před kterým najdeme několik lavic a stolek stlučených ze dřeva. Tady je možné si sednout, vypít si a pojíst něco ze zásob. Z řeky každá ves není vidět a tak je dobré se orientovat podle mapy a od mostu většinou vede cesta do vsi. Další den je plavba k městu Dzialoszyn stále hezká, borové lesy občas lemují řeku a pokud polujete v ten správný čas, houbaření tu většinou slaví úspěch. Před Dzialoszynem u železničního mostu je jakási divná stavba, připomínající stavidla. Necháme je být a plujeme dále po řece. Jednodušší je držet se vlevo a jez před městem vlevo také přenést. Plavba náhonem vpravo je dlouhá a stejně končí jezem přímo ve městě. U jezu si můžeme odpočinout a je-li chladno, rozdělat i ohníček.

     Zastávka ve městě se vyplatí v okamžiku, pokud potřebujeme nakoupit zásoby, zajít do banky nebo si sednout na oběd do skutečné restaurace. Pod městem řeka vtéká do „Zaleczaňskego Parku Krajoobrazovego“. Pádlovat ani tábořit zde není problém. Zachování tábořišť  v minimálně stejném stavu bývá zvykem. A že místa k přespání jsou krásná – borový les, před ním louka s písečnou pláží, vesnice nedaleko. A lidé? Příjemní, ochotní poradit, rádi si poklábosí, proti vodákům a táboření nemají námitek. Tábořiště u vsi Bobrowniki je přístupné i auty, pro romantiky se však nabízí několik míst mimo komunikace, najdeme je snadno od vody.

     Warta postupně zesiluje, místy je proud klidnější, ale řeka stále teče. Někde se objeví ostrůvky, ale břehy stále lemují louky a borové lesy. Tento úsek si můžeme užít, pokud počasí dovolí a není nutné jej projet co nejdříve. Řeka tak pak klidně postačí na týdenní putování po vodě. Kousek pod tábořištěm Bobrowniki je hora Sv. Jenoféfy a nedaleko jeskyně. I tohle se dá využít. Jakmile připlujeme k dalšímu nevysokému jezu za mostem u vsi Kamion, přeneseme jej vpravo a za hodinku budete v kempu Krzeczów, kde můžeme končit nebo jen přespat a pokračovat dál. Ale dopravní prostředky máme právě tady a týden uběhl jako voda.

Text/foto: Vojta Jančar

zpět