Rakousko: Nezapomenutelná jarní lyžovačka v lokalitě Skicircus

Už od útlého dětství jsme spolu s rodiči a mladší sestrou jezdívali alespoň jednou ročně výborně zalyžovat do našich krásných slovenských hor. Jak jsme však rostly, spolu s námi rostly i naše sny a stále více a více jsme toužily poznávat i zahraniční lyžařské oblasti. V té době jsme si vůbec neuměly představit 100, 200 či dokonce 300 a více kilometrů sjezdovek na jednom místě.

Lyžování v Alpách

Poprvé jsem se na lyžovačku do Alp dostala ještě jako studentka střední školy v rámci lyžařského zájezdu. Bylo to něco úžasného. Okouzlily mě nejen samotné sjezdovky, kterých tam bylo nespočet, ale také fakt, že zde vše bezchybně fungovalo a obsluhující personál se ke všem choval opravdu velmi přívětivě (což bohužel ještě ani dnes není ve slovenských lyžařských střediscích samozřejmostí). Rodičům jsem byla nesmírně vděčná, že se jim navzdory naší společné rodinné dovolené na lyžích podařilo našetřit i na tuto mou - první zahraniční. Od té doby se lyžování a snowboarding, s kterým jsem se pomalu, ale jistě v té době začala seznamovat, staly pro mě ještě větším koníčkem než tomu bývalo. Dnes si už ani nedokážu představit, že bychom se s manželem alespoň jednou ročně nevydali minimálně na pár dní na lyžařské svahy i někam za hranice Slovenska. Tímto však jistě nechci říct, že bychom na lyžování na Slovensku zanevřeli, to jistě ne. Jen nás prostě lákají ty nesčetné kilometry sjezdovek, které toužíme zdolávat. Dnes však už ne na lyžích jako kdysi, ty jsem totiž před pár lety definitivně vyměnila za snowboard.

Lyžařská lokalita známá jako Skicircus

O lyžařské lokalitě Skicircus rozprostírající se v oblasti nad obcemi Saalbach, Hinterglemm a Leogang v rakouské spolkové zemi Salcburk jsme snili už déle, ale navštívit se nám ji podařilo až toto jaro. Přes internet jsme si už několik týdnů předem zarezervovali velmi slušný apartmán za výbornou cenu (necelých 20 € za osobu na noc i s místním poplatkem), který byl vybaven kuchyňkou, takže nám odpadly i v Rakousku o něco dražší náklady na stravu. Nějaké základní jídlo na snídaně a večeře jsme si  s sebou přivezli už z domova. Obědy jsme jako vždy plánovali strávit v bufetu či restauraci někde na svahu. Pokud člověk chvíli hledá na internetu, v současnosti už dokáže najít ubytování v rakouských alpách za srovnatelnou cenu jako na Slovensku, takže dnes už lyžování v zahraničí opravdu není jen pro "vyvolené".

Samá příjemná překvapení

Do obce Hinterglemm jsme přicestovali pozdě odpoledne a několik minut tam bloudili, protože naše GPSka neuměla najít přesnou adresu i s číslem domu. Ulice byly plné lidí, ale ne domácích. Všude to byl samý lyžař nebo jiný návštěvník, a tak jsme se nakonec pro radu vydali do místního hotelu. Přesto, že jsme nebyli jejich hosté, velmi ochotně nám poradili a orientovali nás správným směrem. Bydleli jsme kousek výše, v odlehlejší části obce. Bylo to super! Kromě soukromí jsme měli také parádní výhled na celou obec, i na osvětlenou sjezdovku, na které právě začínalo večerní lyžování.

Vybalili jsme si, převlékli do lyžařského a opět nasedli do auta. Nechtěli jsme ztrácet ani minutu a vydali se rovnou k sjezdovce. U pokladny jsme zažili první šok. A hned příjemný. Když si nyní koupíme celodenní lístek na zítra, můžeme na něj jezdit už i dnes na večerním lyžování, následně zítra celý den i na večerním. A to stále za běžnou cenu celodenního lístku! No a v takovém duchu příjemných překvapení se nesl celý náš pobyt v této perfektně vybavené lyžařské lokalitě.

Labyrint sjezdovek

První večer jsme se pouze rozjezdili. Opravdová zábava začala až druhý den. Dali jsme si totiž za cíl, že za tři dny pokoříme všechny otevřené sjezdovky. A tady musím zmínit, že jich bylo opravdu nepočítaně. I začátkem jara byly sjízdné přes tři čtvrtiny z celkové délky cca 200 kilometrů sjezdovek . Nakonec se nám to i tak nepodařilo, neboť některé sjezdovky jsme si prostě museli sjíždět vícekrát, tak moc jsme si jízdu na nich užívali. Dost času jsme "zabili" i vysedáváním na slunných terasách místních restaurací přímo na sjezdovkách, protože s plným břichem se nám po vydatné svačinové polévce většinou jen tak snadno zvednout z křesla nechtělo. Ještě abych nezapomněla, i kyvadlová doprava pro lyžaře, která je v ceně lyžařského lístku fungovala bezchybně. Ať už jste skončili, v kterékoliv obci dole pod svahem, vždy jste se během několika minut dokázali dostat k autu, respektive k vašemu ubytování. Důležité je však mít u sebe vždy mapu. V tom množství sjezdovek se jednak můžete poměrně snadno ztratit a také je dobré odpoledne při přesunech pomalu pokukovat po takových sjezdovkách, které vás přivedou k nějakému skibusu.

Pár čísel na závěr

My jsme si lyžování v lokalitě Skicircus nesmírně užili a určitě se sem plánujeme ještě někdy vrátit. Pro ty z vás, kteří zde však nikdy nebyli, bych ráda zmínila pár technických údajů, které by vám mohly pomoci při rozhodování, kam se příště vydáte lyžovat. V lokalitě Skicircus (od Bratislavy je vzdálena přibližně 470 km) na vás čeká kolem 200 kilometrů sjezdovek, které obsluhuje celkem 55 lanovek a vleků. Sněhu zde bývá dostatek, přesto přírodě dopomáhá kolem 500 sněhových děl, které čerpají vodu až z devíti akumulačních nádrží, a tak máte jistotu, že všechny hlavní sjezdové trasy budou v průběhu celé lyžařské sezóny, která zde zpravidla trvá až do pozdního jara, vždy kvalitně zasněžené. Najdete zde až 5 snowparků, které jistě rozbuší srdce nejednomu freestylerovi, ale také přihlížejícímu obecenstvu. Jeden z nich je v provozu dokonce i během večerního lyžování. Nejen děti, ale jistě všichni milovníci bláznivé zábavy ocení svižnou večerní jízdu na některé z osvětlených sáňkařských drah.

Text a foto: O. Maňáková

Překlad: Stanislava Waniová