Zajímavosti

Atomový kryt Růžová zahrada

Publikováno: 19.11.2008

Dříve nejpřísněji utajený atomový bunkr západního Německa, určený pro politické špičky, otevřel v březnu tohoto roku své brány veřejnosti.

V obřím podzemním komplexu asi 30 km jižně od města Bonn, který již funguje jako muzeum, si mohou lidé udělat představu o tom, jak by tehdejší vládci žili a úřadovali, kdyby se studená válka zvrhla v tu horší, atomovou. Až 19 kilometrů dlouhý labyrint chodeb byl vybudován mezi lety 1960 a 1972 v místě železničního tunelu, jenž však nikdy nesloužil svému účelu, přestože jeho dostavba byla ve vojenskostrategických plánech v obou světových válkách. Za druhé války však nacistům sloužil jako podzemní továrna, v níž byly vězni z koncentračních táborů montovány pohonné jednotky do raket V2 a náhradní díly do různých tanků. Až ta studená válka pak dala projektu nový smysl "Alternativní sídlo ústavních orgánů Spolkové republiky Německo", jak se původní komplex i nynější muzeum oficiálně nazývají, mělo v případě potřeby poskytnout útočiště nejen celé vládě a spolkovému prezidentovi, ale také třem tisícům jejich spolupracovníků.

Projekt přišel na nejméně 4,78 miliardy marek a jednalo se tak o největší jednotlivou investici v dějinách západního Německa. Komplex s krycím názvem Růžová zahrada v idylické vinařské krajině u obce Bad Neuenahr - Ahrweiler ve spolkové zemi Porýní - Falc zakrývalo mnoho stromů a rostlin. Vlastní bunkr se pak nacházel přibližně sto metrů v hloubi jednoho kopce. V případě jaderného úderu by bylo sídlo západoněmecké vlády v Bonnu pravděpodobně hlavním cílem. K takovému účelu však nikdy nemusel být bunkr použit a po skončení studené války byla většina komplexu stržena. 200 metrů zbylé štoly nyní slouží jako hlavní část expozice. Kousek od parkoviště, které vniklo z někdejšího heliportu, návštěvníci nejdříve narazí na novostavbu muzea s původní ochrannou betonovou zdí, za níž se skrývá vchod do tunelu. "Pozor! Životu nebezpečné!" varuje dodnes červený nápis.

To nejzajímavější se však ukrývá uvnitř. Výstava dokumentuje dějiny podzemního světa za pomoci předmětů i dobových fotografií. Podzemní město, jemuž se přezdívalo Hostinec u poslední hodinky, ukrývalo kancelářské prostory i zasedací sály, zhruba 900 spacích buněk, kuchyně, kantýny, komunikační centrálu, dílny i kotelnu s větracími šachtami. Za podzemním městem se mohla během pár sekund zavřít 25 tun těžká pancéřová vrata. Dodnes si mohou turisté prohlédnout sprchy a záchody. Ve zdravotní stanici zůstalo staré zubařské křeslo, z vybavení typické kanceláře je vystaven telefon, několik dálnopisů a diktafonů. Díky fotografiím si návštěvníci mohou udělat představu o tom, jak vypadala ložnice vysoce postaveného politika, tedy úzká postel, jedna skříň, možná ještě stůl a židle. Oproti většině ostatních skutečný luxus. V betonových celách bylo pochopitelně jen umělé světlo. V podzemním labyrintu bylo snadné ztratit orientační smysl, a proto byly zdi označeny četnými čísly. Pro turisty však návštěva končí už po 200 metrech u bariéry, za níž se mu naskýtá pohled do zdánlivě nekonečného prostoru.

Text: Denisa Arvajová

Foto: Google, Google Earth