Cestou na Sibiř – Jekatěrinburg
Cílem našeho putování Sibiří bude nejspíš Novosibirsk. Třetí největší město Ruské federace bylo založeno až roku 1893, jako jedna z hlavních zastávek při Transsibiřské magistrále. Od Moskvy je to sem téměř 3 tisíce kilometrů a jednotvárná jízda vlakem sem trvá podle oficiálního jízdního řádu skoro 50 hodin. Za oknem se opakuje stále stejná scenérie. Břízky, borovicové či březové lesy, sem tam polorozpadlá chatrč s opodál se pasoucím koněm a zase les, a les, a tak pořád dokola. Čím více se vzdalujeme od Moskvy, je cesta nudnější, což úplně neplatí o atmosféře v často přeplněných vagónech, kde se krom jiného seznámíte důvěrně především s univerzálním všelékem a nemrznoucí směsí zároveň – pravou ruskou vodkou.
Do cíle dorazíme zhruba po dvou dnech cesty, během níž vlak projíždí bezpočtem menších a veskrze bezvýznamných zastávek, nejprve povolžské oblasti. Města jsou zde opravdu tak nějak nudná. Paneláky, tovární komíny, šeď a bída, sem tam moderní výšková budova a zase stovky rozpadlých domků u trati a nic neříkající jména zastávek. Z těch větších je však třeba zmínit historicky zajímavý Jekatěrinburg, který bude také naší první zastávkou na dlouhé cestě Sibiří.
Téměř přesně na den cesty z Moskvy se na magistrále nachází první z významných metropolí Ruské federace. Hlavní sídelní město Uralského federálního okruhu a 4. největší město Ruska založil v roce 1723 Petr Veliký a pojmenoval ho podle své manželky Kateřiny I. Ve skutečnosti dali městu carevnino jméno zakladatelé zdejších hutí, které vznikly na základech staré osady. Město je nechvalně známé především jako místo zavraždění rodiny posledního cara Mikuláše II. Mezi chlouby města na úpatí Uralu patří především 8 univerzit a několik historicky významných staveb, jímž dominuje pravoslavný Chrám na Krvi, který je zároveň největší atrakcí města. Byl postavený v letech 2000-2004 na místě, kde do 70 let stával dům, v jehož sklepení byla 17. července roku 1918 úkladně a doslova důkladně zavražděna carská rodina – rozstřílena, pobodána a polita kyselinou. Od roku 1924 (do r.1991) byl název města změněn na Sverdlovsk – na počest jména vůdce zde vraždících bolševiků…
Za Stalinovy éry byla většina chrámů a kostelů nemilosrdně likvidována a na jejich místě vznikaly obří továrenské komplexy. Jekatěrinburg se tak stal symbolem potlačení vykořisťovatelských sil nenáviděné aristokracie, načež zde vznikl dělnický moloch – gigantický strojírenský závod Uralmaš, v té době největší fabrika v Evropě. Na ploše necelých 500 km² (zhruba stejně jako Praha) žije 1,3 miliónu obyvatel – i toto číslo odpovídá hlavnímu městu ČR.
Rusky Екатеринбу́рг je hraničním městem mezi Evropou a Asií, přičemž polovina města je evropská a polovina asijská. Bylo také nazýváno „Oknem do Ásie“ po vzoru Petrohradu, který je zase „Oknem do Evropy“.
Dnešní vzhled městského centra je však veskrze především kulturní a intelektuální, což dokládají nejen již zmíněné univerzity, ale i s tím související přítomnost knihoven, vědecko-výzkumných ústavů, divadelních scén a obnovovaných sakrálních staveb. Od roku 1991 má město i jednu linku metra, která je stále rozšiřována na zhruba 30 stanic. O mezinárodní provoz se stará letiště Koltsovo s pravidelnou linkou ČSA. Nádraží také tvoří významný dopravní uzel Transsibiřské magistrály spolu s největším železničním seřadištěm v Rusku. Periférie je však chudá a po ruském stylu i panelová. I přes veškerou snahu jsme pořád ještě v Rusku, které přeci jen není v těchto končinách zrovna turistickou atrakcí, a tak krom již zmiňovaného chrámu, zde není moc dalších lákadel a tak se posuneme na naší transsibiřské poznávací cestě dál… takže příště nashle v tatarstánské Kazani!
poznámka autora:
Seriál krátkých zastavení po ruských metropolích bude nově součástí nabídky článků našeho cestovatelksého portálu - zůčastněte se akce "Staň se spoluautorem"
text: Jan Chaloupka
foto: wikipedia commons
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek