Archeologický výzkum starobylého jihoitalského města Paestum (asi 35 km jihovýchodně od Salerna) začal vlastně náhodou poté, co tu při stavbě silnic objevili různé historické předměty z dávných dob. Po odkrytí všech sakrálních staveb se předpokládalo, že největší chrám patří Poseidonovi, patronovi zdejší kolonie, jenž podle legendy obdařil místní pobřežní vody množstvím ryb (Poseidon byl bohem moří). Podle nalezených darů a sošek se však nezvratně zjistilo, že všechny tyto předměty byly věnovány manželce řeckého boha Dia – Héře. Omyly provázely i odkrývání dalších památek ve starobylém Paestu.

Druhý relativně zachovalý, i když menší Héřin chrám v jižní části posvátného areálu, postavený v dórském slohu, byl pokládán za veřejnou budovu z římských dob. Stavba ovšem pochází z poloviny 6. století př. Kr. (je ze 3 chrámů v Paestu nejstarší) a vznikla tedy několik století před tím, než město dobyli Římané, což se stalo roku 273. Tento archaický Héřin chrám se dodnes nesprávně označuje starým názvem bazilika. I menší sakrální stavba z konce 6. století př.Kr. na severu posvátného okrsku byla chybně identifikována – byla označována za chrám bohyně Demetery (Cerery), ale další výzkumy ukázaly, že byl zasvěcen bohyni Athéně – bohyni moudrosti, umění, řemesel a vítězné války. Tento chrám, postavený v iónském stylu, vyniká mezi řeckými sakrálními stavbami svou neobvyklou délkou. Všechny tři chrámy jsou postaveny v dórském slohu, ale každý z nich má své zvláštnosti. Lze na nich sledovat vývoj dórského slohu od archaického období ke klasickému. Chrámy jsou postaveny z místního pórovitého vápence, jenž má charakteristickou žlutou barvu. Poseidonův chrám je jediným řeckým chrámem, zachovaným v tak jedinečném stavu. Je proto pokládán za nejvýznamnější památku dórského stylu. Byl postaven kolem roku 450 př. Kr. a svým architektonickým a estetickým ztvárněním se vyrovná Parthenónu na aténské Akropoli.

Výsledkem důmyslného zhmotnění přísně jednoduchého dórského slohu a promyšleného vztahu hmoty a prostoru je neobyčejná harmonická vyváženost. Mohutné sloupy rozměrného chrámu (s půdorysem 24 x 60 metrů) působí monumentálně, ne však těžkopádně. Elegance a lehkost je výsledkem vynalézavosti stavitelů a jejich mimořádného smyslu pro vyváženost proporcí, lidským okem postřehnutelnou méně než pomocí geometrických měření. Těmi se zjistilo, že šest frontálních sloupů je o 5,1 cm silnějších, než čtrnáct sloupů v bočním sloupořadí. Vyžádalo si to zvláštní úpravu rohových sloupů, jež jsou vepředu užší (mají šířku bočních sloupů) a z boku se zase vyrovnají průčelním. V průřezu je však vidět, že tyto sloupy nevytvářejí pravidelnou elipsu, ale jsou důmyslně ztvárněny tak, že z vnitřní strany jsou polokruhové a z venkovní, boční, jsou zploštělé. Směrem vzhůru se tato deformace zmírňuje a u hlavice je průřez sloupu už normální.

Text: J. Štantejský a Monumente der Welt

Foto: Google Earth

zpět