ČR, Praha: jak vypadá příprava na parkurovou sezonu - VIDEO

Konkrétně koně tenhle čas, kdy můžou začít okusovat první trávu, milují. Ti zkušenější také cítí, že se blíží jejich závodní sezona. Trénink zkušených jezdců jsme natáčeli ve Sportovní stáji Golem v Praze, Dolních Chabrech.

V komunistickém Československu měli koně své místo jen v národních chovech a státních statcích. Dnes ale není kůň ničím výjimečným. Barevné, rychle se pohybující fleky, jsou rozeseté na zelené trávě všech koutů Česka. Po letech, kdy byli téměř vybiti, se vrátili na výsluní. Lidé je milují. Pro mnohé se koně stali vášní, se kterou žijí už od malička. Tohle pouto je pak to pravé a takřka nezničitelné.  

Žádný učený z nebe nespadl

Laikovi se může zdát ježdění na koni jednoduché – člověk si prostě sedne na koně a jede. Ve skutečnosti jde ale o umění, dokonalé spojení zvířete a člověka, duševní i fyzické. Jízda na koni je pro člověka také ideální fyzická zátěž, když se ovšem nepřehání. Na koni se totiž musí do práce zapojit většina svalových skupin, takže projížďka je dokonalý tělocvik.

Parkurové skákání je jednou z mnoha disciplín, která se dá s koněm provozovat. Troufám si tvrdit, že také tou nejpopulárnější v současnosti. Na olympijských hrách se parkur poprvé objevil roku 1900 v Paříži a byl výhradně disciplínou vojáků. Od roku 1974 závodí muži společně se ženami.

V zásadě jde o to projet kurz parkuru v co nejkratším čase a bez chyb. Chybou v parkuru se rozumí shození překážky nebo překročení časového limitu. Obojí pochybení se hodnotí pomocí trestných bodů.

V parkuru musí kůň maximálně respektovat svého jezdce, v přípravě je proto důležitá nejen skoková část tréninku, ale také drezura. Ve všem, co po svém koni chceme, musíme být důslední. Koně jsou totiž inteligentní zvířata a snadno se naučí, jak se čemu vyhnout. Budeme – li ale ctít pravidlo důslednosti a vyžadovat preciznost, uspokojivý výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.  

Nechte to koni, ten má větší hlavu

Názory na to jak trénovat skokové koně a jezdce se samozřejmě různí. Někteří zastávají metodu „řízeného odskoku“, kdy je kůň závislý na pokynu jezdce, anebo metodu přirozenou. První metoda je zrádná v tom, že když chybuje jezdec, chybuje také kůň. Ve druhém případě mnohé chyby jezdce může zachránit koňská přirozenost a inteligence. Když je kůň v rovnováze, ve správném tempu a správně naveden na skok vyřeší si to po svém. Pravidlo, že jezdec musí mít svého koně pod kontrolou, ale platí pro každý metr parkuru.

Pro přípravu je zimní období zvlášť důležité. Na jaře, když začne sezona, pak na broušení stylu není čas, protože se jde ze závodu do závodu, pokud má tedy jezdec ambice postupovat v žebříčku směrem vzhůru. Takové jezdce většinou vídáme v soutěžích vyšší obtížnosti – S, ST, T a TT. Pro jezdce, kteří se koňmi baví a časy a trestné body řadí daleko za požitky, ale také mladí koně, kteří se zkušenými "ridery" sbírají na nižších překážkách zkušenosti, jsou určeny soutěže značené písmeny ZZ, Z, ZM, ZL nebo L. Parkur je také součástí soutěží všestrannosti.

Text/video: Klára Svobodová

Foto: Štěpánka Svobodová