Dunajská delta
Po cestě dlouhé 2850 km, během níž proteče devíti různými státy, skončí Dunaj svou pouť v ploché deltě u Černého moře. Dunajská delta se rozkládá na severovýchodě Rumunska na hranicích s Ukrajinou. Sahá od města Tulcea až k 80 km vzdálenému pobřeží a její celková rozloha činí 4500 km². 280 km² této unikátní krajiny je chráněno národním parkem, jenž je zařazen na seznam UNESCO. Nedaleko Tulcey se řeka Dunaj dělí do tří ramen. Na sever odbočuje hraniční řeka Chilia-Veche, jež se u Periplavy ještě jednou rozdělí a vytvoří vlastní deltu. Středem prochází zčásti regulované rameno Sulina, které proudí rovnou do moře. Je hlavní trasou lodí, které vezou své pasažéry a náklady proti proudy řeky do Rakouska či Německa. Na jihu se v četných meandrech klikatí tok Sfintu-Gheorghe a po 112 km dospívá ke stejnojmenému městečku, kde se vlévá do Černého moře.
Dunajská delta patří k největším mokřadům v Evropě a je krajinou, která se neustále mění. Za neustálého boje mezi pevninou a vodou vznikají nové ostrovy, řeky, rybníky a bažiny. Ráz krajiny se mění z roku na rok. Všechna tři ramena splavují velké množství bahna, které se ukládá u ústí do moře. Každý rok se tak delta rozroste o téměř 30 m². Většina vody i bahna proudí ramenem Chilia, řekou Sulina jen necelých 20%. V prostoru mezi třemi rameny delty se rozprostírá nepřehledné množství malých i velkých jezer, která z části zarůstají rákosem a lekníny. Mezi nimi se nacházejí spousty kanálů a neprostupných bažin. Na území delty o rozloze 1700 km² roste pouze rákos. Pravděpodobně je to největší souvislý biotop tohoto druhu na zemi.
Kořenový systém rákosu stojí na počátku vzniku pozoruhodné a pro deltu typické vegetační formy, tzv. plauru. V bahnitém podloží totiž vzniká velké množství hnilobných plynů. Ty občas vybuchují a pod vodou roztrhnou houštinu rákosních kořenů, takže velké kusy vyplavou na hladinu a stanou se plovoucími ostrovy. Na nich pak vznikne zcela svébytné rostlinné společenstvo, v němž se po čase uchytí i stromy. Plaur zůstává ukotven ke dnu, nebo pluje vodními toky a někdy je přehradí. Rozsáhlé plochy rákosu zastírají, že delta je ve skutečnosti krajně rozmanitým a druhově bohatým biotopem, v němž rostou četné bažinné a vodní rostliny, například lekníny a stulíky. Hojně se zde vyskytují i masožravé rostliny, například bublinatky. Na pevninských pásech a naplavených písčinách rostou převážně stepní traviny a uchytily se zde i lesy. Rozsáhlá lesní oblast se rozprostírá i u Padura Letey. Zde vznikl zcela jedinečný biotop, do něhož po staletí nezasáhl člověk. Mezi duby, vrbami, jilmy a lipami se pnou liány a rostou středomořské subtropické rostliny jako tamarišky a hloh. Nepřehledný labyrint tůní, řek, kanálů a bažin přitahuje množství ptáků. Ve zdejším obojživelném světě žije 300 různých druhů, z nichž téměř 180 zde vyvádí svá mláďata. Mezi nimi našlo útočiště přibližně 2500 párů kormoránů malých a daří se tu i hejnům pelikánů kučeravých a růžových. Pokud zrovna nehledají potravu v mělkých vodách, vznáší se na obloze. Plovoucí ostrovy a rákosové pásy si oblíbily zejména volavky. Lze zde pozorovat volavku popelavou, bílou, stříbřitou, červenou, vlasatou i kvakoše nočního. Na širých vodních plochách poklidně plavou labutě velké, husy velké, čírky obecné a slípky zelenonohé a vysokou nad deltou plachtí orli mořští.
Text: Denisa Arvajová
Foto: Picasaweb.com
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek