Hagia Sofia
„Zdá se, není zakotvena na zemi, nýbrž že visí ve zlatých řetězech z nebe,“ takto popisoval soudobý kronikář pohled na nový chrám při jeho vysvěcení v roce 537. Z oken v postranních zdech a z kupole vpadá dovnitř světlo a osvětluje všechny plochy vnitřního prostoru chrámu. Neexistují žádné kontrasty světla a tmy, nýbrž jen pološero, což vyvolává slavnostní náladu. Kupole chrámu Hagia Sofia má průměr 31 metrů. Nepatří sice k největším éry starověku, je však pravděpodobně nejodvážněji konstruovanou kupolí. Byzantský způsob stavby kupolí vycházel ze snahy, aby se zraky věřících co nejčastěji obracely vzhůru, čímž by se věřící přiblížili nebi a Bohu. V chrámu Hagia Sofia byly shrnuty všechny technické a umělecké zkušenosti ze stavby kostelů v západo- i východořímské říši, čímž došlo ke spojení bazilik (podélné stavby) a centrálních staveb západního typu. Velký počet polokupolí a vedlejších kupolí stoupá až k hlavní kupoli.
Vnitřní prostor měl v byzantské říši bohatou mozaikovou výzdobu, z níž se dnes dochovaly pouze zbytky. Postavy na mozaikách stojí před jednotným zlatým pozadím, čelně obráceny k divákovi a působí strnule. Tématem těchto mozaik bylo ztvárnění křesťanských legend. Východořímský císař Justinián I. dal v roce 532 příkaz ke stavbě tohoto nádherného kostela – „kostela, jaký předtím nikdy nebyl a jaký nikdy nebude“ – poté, co starý kostel Sofie, který byl vybudován za císaře Konstantina Velikého v letech 326 až 360, byl během povstání Nika v lednu 532 zničen. Justinián toužil po tom, aby svou moc ve východořímské říši dokumentoval i uměleckými díly. Stavba kostela měla dokazovat jak moc císaře a Římské říše, tak i císařovu výsadní pozici v Kristově učení.
Justinián pověřil matematika Anthemia z Trallu a stavitele Izidora z Milétu, aby nový chrám navrhli a postavili. Stavba byla financována z výnosů tří set císařských velkostatků a štědrých darů panovníka. Díky tomu postupovala stavba poměrně rychle. Roku 1453 dobyli Konstantinopol Turci a prohlásili ho za hlavní město Osmanské říše. Pro Hagii Sofii znamenal zánik byzantské říše přeměnu na mešitu. Právě v 15. a 16. století byly k chrámu přistavěny čtyři minarety. Osmani restaurovali mnoha zemětřeseními poškozenou stavbu a provedli v jejím vnitřku jen málo změn: po stěnách vyvěsili závěsy se jménem proroka, jakož i súrami koránu a zakryli mozaiky s křesťanskými náměty sádrou. Teprve v 19. století byly staré byzantské mozaiky opět objeveny.
Protože islám zakazuje obrazy, musely figurální mozaiky opět zabíleny. V třicátých letech 20. století byly tyto nádherné mozaiky s konečnou platností odkryty. V roce 1934 rozhodl Kemal Atatürk, prezident Turecka, aby se z Hagie Sofie stalo muzeum. Stavební sloh Hagie Sofie měl trvalý vliv na četné jiné stavby; umění justiniánské epochy vtisklo středověkému umění východní i západní Evropy svůj ráz. Četní osmanští stavitelé převzali byzantský styl stavby kupolí a rozvinuli ho do nových forem.
Text: J. Štantejský a Monumente der Welt
Foto: Wikimedia Commons, Saperaud, JoJan - č. 2, č. 3, č. 4, č. 5
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek