Zajímavosti

Historie českých zemí III.

Publikováno: 4.12.2008

České země jsou sice ve světových dějinách někde na druhořadém místě, ovšem v regionální historii zajisté nejednou hrály důležitou roli. Přečtěte si o historii naší země a zjistěte, jak byl její vývoj častokrát dramatický!

Lucemburkové

    Syn Jana Lucemburského – Karel, se na žádost šlechty roku 1333 dostává do Čech. Od svého otce obdržel titul moravského markraběte, čímž legalizoval jeho postavení.Království se nacházelo v dezolátním stavu. V Praze dokonce přebýval v městském domě, protože Pražský hrad byl pobořen, opuštěn a zničen.

    Mladý kralevic Karel měl před sebou těžká úkol obnovy panovnické moci. Do českého prostředí se snažil přenést podněty z vyspělejších evropských oblastí. Chtěl, aby byl napraven ústřední a svébytný princip panovnické moci, která měla diktovat zahraniční i vnitřní politiku země.

    Šlechta, která toužila po zklidnění situace, začala Karla podporovat. Byla navázána spolupráce i s církevními představiteli a pražským patriciátem. To učinilo hranice rozpínavým tendencím panstva. Dobré vztahy s církví znamenaly i to, že Karel ponechal volnou ruku inkvizici k úderu proti kacířským sektám. Rovněž se podařilo prosadit povýšení pražského biskupství na arcibiskupství.

    V červenci 1346 (měsíc před bitvou u Kresčaku) byl Karel Lucemburský zvolen římským  panovníkem. Své uznání si ale Karel musel nejprve vybojovat v politickém střetnutí s jeho odpůrcem Ludvíkem Bavorem. Naštěstí pro Karla, Ludvíka stihl na podzim 1347 infarkt. 25. července 1349 došlo v Cáchách ke Karlově druhé korunovaci, která znamenala dovršení vítězství v zápase o uznání v Říši.

    Ve své politice se Karel IV. věnoval převážně českým záležitostem. Český stát totiž považoval za nejcelistvější, hospodářsky nejmocnější a nejstabilnější součást Říše. Byl s ním spoután i citově. Zdůrazňoval svůj přemyslovský původ a často projevoval úctu svatému Václavovi. Nechal zbudovat Svatováclavskou kapli v prostorech katedrály svatého Víta. Na pečeti nově založené univerzity se rovněž svatý Václav objevuje a dokonce Pražský hrad byl přejmenován na Hrad svatého Václava.

    V dubnu 1348 byl vydán soubor listin, ve kterých byla Karlem IV. vtisknuta českému soustátí pevná podoba. Stal se z nich jednotný útvar zvaný země Koruny české. Základem stability soustátí byla rovnováha hlavních sil. Příslušníkům vyšší šlechty byly svěřeny důležité úřady. Pojistkou pro případné pokusy aristokracie omezit královo postavení, měla být podpora církve.

    Karel kladl na Čechy význam jako na politický střed Říše. Projevilo se to i v jeho péči o Prahu. V březnu 1348 král založil Nové Město pražské. Pravý a levý břeh Vltavy spojil Kamenným mostem a založil již zmíněnou univerzitu. Úroveň Prahy v rámci Říše se tak rapidně zvýšila a podle odhadů v ní žilo 30 tisíc – 80 tisíc obyvatel.

    Dědicem české a římské koruny učinil Karel prvorozeného syna Václava, kterého již jako dvouletého nechal korunovat českým králem a v roce 1376 prosadil jeho volbu římským panovníkem. Zikmund, druhorozený syn, měl obdržet Braniborsko, které tím od Koruny české odpadlo. Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 na zápal plic.

Pokarlovské období

   Karlův nástupce, Václav IV., je dodnes viděn jako značně rozporuplný panovník. Rád se totiž věnoval lovu, magii, ale i alkoholu, který podlamoval jeho nevyrovnanou psychiku. Měl i značnou apatii vůči svým panovnickým povinnostem, což bylo možná zaviněno i tím, jaké na něj byly kladeny nadměrné požadavky. Ovšem je nutné přihlédnout k tomu, v jaké situaci se Václav na začátku své vlády nacházel.

   Roku 1380 vypukla silná epidemie moru, který v zemi způsobil úbytek obyvatel a s ním i ekonomické problémy. Došlo i k roztržce s církví. Jelikož byla v českých zemích významnou silou. Spory zaktivizovaly vyšší šlechtu, která se opět pustila do svých snah udělat z panovníka víceméně reprezentativní figurku. Šlechta začala bojovat o určující vliv v zemi. V čele nich stáli páni z Rožmberka, Jindřichova Hradce, Švihovští z Rýzmberka, Berkové z Dubé, Boršové z Oseka, páni z Michalovi i z Bergova. V tomto zápase se spoléhali na Václavova bratra, uherského krále Zikmunda. Byla utvořena panská jednota, jejíž členové Václava IV. přepadli, přednesli mu své požadavky, internovali ho a pokusili se vládnout jeho jménem. Po vojenském zásahu Jana Zhořeleckého byl král propuštěn.

    Politické zápasy oslabily české postavení v Říši. V létě roku 1400 byl Václav duchovními kurfiřty v dorozumění s rýnským falckrabětem Ruprechtem prohlášen za sesazeného. Na jeho místo byl zvolen právě Ruprecht Falcký. A po smrti Ruprechta usedl na trůn Karlův mladší syn Zikmund.

Text: Maxim Kucer (čerpáno z Dějin zemí koruny české I.)

Foto: Wikipedia.org