Karlův most

Nestává se příliš často, aby most tvořil vlastní jádro města. Jednou z takových vyjímek je Karlův most, který spojuje západní a východní část Prahy. Na jednom břehu řeky Vltavy se rozkládají Hradčany a Malá Strana, na druhém Staré Město a jako celek vzniká nádherná kulisa stověžaté Prahy. Po Karlově mostu nesmějí jezdit auta, a právě proto patří pěší procházka po něm k těm nejromantičtějším zážitkům v české metropoli. V roce 1357 položil císař Karel IV. Základní kámen na stavbu 520 m dlouhého a 10 m širokého mostu z pískovce, který je podepřen 16 oblouky. Předchůdce Karlova mostu, Juditin most, byl stržen povodní. Nový most, původně zvaný Kamenný nebo Pražský, byl postaven podle mostu v německém Trevíru. Zakázku na stavbu, která se brzy proslavila po celém světě, získal zřejmě Petr Parléř. Ten se stal později stavitelem Svatovítského chrámu na Pražském hradě.

Nad prvním staroměstským pilířem postavil Parléř Staroměstskou mosteckou věž, která se považuje za nejkrásnější bránu gotické Evropy. Západní průčelí bylo poničeno střelbou v bojích se Švédy v roce 1648, východní průčelí je však bohatě plasticky zdobeno. Nad bránou jsou erby zemí, které v době stavby mostu patřily k Českému království, dále erby českého krále a římského císaře a motiv lednáčka v závoji. Ve druhém patře na reliéfu mostních oblouků je

     

socha sv. Víta, patrona mostu, po jeho pravici socha trůnícího Karla IV., po jeho levici socha trůnícícho Václava IV. Historici byli později překvapeni věrohodností soch, především v případě Karla IV., kdy držení těla sochy odpovídá skutečné postavě císaře a je zde dokonce patrné i jeho zranění. Nižší malostranská věž na levém břehu na malostranském předmostí je románská hranolová věž, která byla původně součástí opevnění podhradí. Vyšší malostranská mostecká věž byla postavena po roce 1464 z podnětu krále Jiřího z Poděbrad.

I když dělové koule Švédů za třicetileté války i zbraně jiných válečných konfliktů zničily mnoho architektonických památek, zůstává stará Praha nejen jedinečnou ukázkou gotické světské architektury, ale i památkou na české panovníky a mecenáše umění. Karlův most zdobí unikátní soubor 30 soch a sousoší na balustrádě, převážně barokních, vytvořených Matyášem Bernardem Braunem a Františkem Maxmiliánem Brokoffem, jež byly v 19. století doplněny několika novogotickými a klasicistními sochami. Většinu z nich však dnes již nahradily kopie, protože znečištění velkoměstskými splodinami jim velice škodí. Zvlášt působivá je socha svatého Jana Nepomuckého, který byl v době rekatolizace symbolem katolické církve a jenž je dodnes uctíván jako skutečný zastánce a obránce víry. Na mostním pilíři stojí socha Bruncvíka z roku 1884, kterou zde dala postavit staroměstská obec na znamení svých práv k tomuto mostu.

Karlův most stál vždy v centru historického dění, ať už byl v Čechách u vlády kdokoli. Most byl svědkem korunovace českých panovníků. Během husitských povstání v roce 1420 se na Malé Straně schromaždovali stoupenci Jana Husa. Zimní král Fridrich Falcký prý v roce 1620 utekl přes most po prohrané bitvě na Bílé hoře, kde bylo poraženo jeho protestantské vojsko katolickými Habsburky. V roce 1648 bránili Pražané z mostu Staré město před vpádem Švédů a o 200 let později zde Češi bojovali za nezávislost. Dnes po mostě proudí turisté ze všech koutů světa a poslouchají nejrůznější hudebníky a umělce, kteří již patří ke koloritu Karlova mostu.  

 

 

Text: Denisa Arvajová

Foto: Wikimedia Commons, Matt Borak, Hans Peter Schaefer, č.2, Diligent , č.2, Karelj, č.2, Estec, Maciej Dembiniok, Petr1868     

zpět