Národní park Serengeti

Šlo mu o to, aby byl zvířatům a rostlinstvu původní krajiny východní Afriky uchován jejich přirozený životní prostor. Tento apel nezůstal nevyslyšen, přesto však nebezpečí, že jedinečný přírodní zázrak Serengeti s jeho stády divokých zvířat, největšími na světě, bude zničen zásahy člověka, nebylo ani po třiceti letech usilovné práce stále ještě zažehnáno. Serengetský národní park v Tanzanii je srdcem východoafrického revíru divokých zvířat. Leží v blízkosti rovníku, těsně u hranice mezi Tanzanií a Keňou, jižně od ní na vysočině u jezera Ukerewe (Viktoriino jezero). Národní park pokrývá 14 763 km² a je tedy zhruba stejně velký jako Západoslovenský kraj. Od roku 1981 nechybí na seznamu UNESCO.

Kouzlo Serengeti nespočívá ani tak v krásách krajiny, která je spíš chudou, trávou porostlou savanou s malým množstvím stromů, jako spíš v jedinečném bohatství divokých zvířat, která zde žijí. Lze tvrdit, že nikde jinde na světě není soustředěno takové množství volně žijící zvěře. Se stády kopytníků žijících v Serengeti by bylo možno srovnat jen dávno vyhubená stáda bizonů, která kdysi táhla prériemi Severní Ameriky.

Obrovská stáda kopytníků putují krajinou Serengeti podle rytmu ročních období. Asi od poloviny března do poloviny května trvá doba velkých dešťů, jenž proměňuje náhorní rovinu Serengeti v jedinou rajskou zahradu. Dostatek vláhy a teplo udělá se savanou skutečné zázraky. Vyprahlá zem se zazelená a rozkvete. V následujícím období sucha trvajícím do října se vrchovina podobá vysušené polopoušti, kterou zvířata hledající potravu opouštějí. V tu dobu překračují stáda zvířat na čas hranice chráněného území. Malá doba dešťů v listopadu a prosinci dá opět vyrůst trávě a keřům, takže vracející se zvířata nalézají zase dostatek potravy.

Při svém putování opouštějí zvířata hranice chráněného národního parku a dostávají se do blízkosti lidmi osídlených území, která na okrajích národního parku nebezpečně omezují prostor, jenž je pro obrovská stáda zvířat. životně důležitý. Vegetace nestačí uživit jak divoká zvířata, tak i explozivně vzrůstající počet obyvatel, kteří stále rozšiřují svůj životní prostor, což pochopitelně vede k omezování prostoru pro zvířata, jimž pak zbývá malá naděje na přežití.

Další ohrožení zvířat je důsledkem sílící turistiky, stepních požárů, především však pytláků. Heslo dne zní: Save the Rhinos. – Zachraňte nosorožce.“ Z nosorožců dvourohých se stal nejvíce ohrožený druh africké zvěřiny. V roce 1988 bylo v Serengeti napočítáno už jen dvanáct exemplářů. Bohužel, dnes už ve volné přírodě (na celém světě) nežije mimo přísně střežené přírodní rezervace pravděpodobně už žádný. Pro zajímavost - Zoo Dvůr Králové chová nosorožce dvourohé od roku 1971, přičemž jejich chovná skupina je zároveň největší skupinou tohoto druhu na světě, v současné době čítá 15 zvířat. Tak jako slon pro své velké kly je nosorožec nemilosrdně loven pro svůj roh. Na arabském poloostrově jsou z něho vyráběny střenky dýk, v Asii je přidáván, rozemlet na prášek, k určitým lékům. Jak je vidět, neztratila výzva „Serengeti nesmí zemřít!“ svou aktuálnost.

Text: J. Štantejský a Monumente der Welt

Foto: Wikimedia Commons: Ikiwaner, č. 2, č. 3, č. 4, č.5, č.6, Knuckles, Gudio Appenzeller