Rusko: Vladivostok - na konci dlouhé cesty I.

Je to už dávno, kdy jsme se v našem nedělním cestopisném povídání naposledy podívali do Ruska, nyní je však čas se opět do "velké země" vrátit a najít téma, které by nám přiblížilo i ty nejvzdálenější kouty světa. Opět se také vracíme na Transsibiřskou magistrálu, která díky práci milionů párů rukou navléká jako korálky na předlouhou nit ty mnohdy nejzajímavější místa, města i přírodní krásy ruské země. Pro začátek neuškodí si zopakovat některá hlavní fakta týkající se této dráhy.

Transsibiřská magistrála začíná či končí v Moskvě. Na druhém konci se pak nachází přístav Vladivostok. Tyto dva body dělí na 9288 kilometrů kolejí, na kterou se napojuje nespočet dalších tepen a tepének, společně tvořících páteř celonárodní dopravy a přepravy. Expresy a zrychlené spoje dnes každé dva dny vyráží z moskevského Jaroslavského nádraží na svou šestidenní pouť. Třetinu nákladu směřujícího z dálného východu na západ tvoří kontejnery s čínským a především pak japonským zbožím, které je z tankerů vykládáno právě ve Vladivostoku. Vagóny pro cestující jsou konstruovány na zvládání teplot od -40 do +40 stupňů Celsia. Trať protíná 89 měst, překlene 16 veletoků, projede dva kontinenty, osm časových pásem a to vše na jednu jízdenku! Jízdenka z Moskvy do Irkutska, asi nežádanější destinace na trase, ležící u Bajskalského jezera, stojí okolo 1500 - 2000 Kč, podle třídy, které se nabízejí dvě resp. tři. Ta nejlevější, lidová a prý i nejzábavnější, stojí mezi 160 - 230 eur, ta druhá pak o nějakých 120 eur víc. Nejlevnější jízdenku na celou trasu pořídíte (s dostatečným předstihem - nejpozději pak den předem) za 230-330 eur podle typu a rychlosti vlaku. Časová úspora při využití rychlého spoje SK FIRM je pak zhruba dvacet hodin, oproti 162 hodinám běžné jízdy. A tak by se dalo pokračovat dál a dál, ale protože jsme již magistrále věnovali několikrát v předchozích samostatných příspěvcích, tento popis prozatím postačí.

Co tedy víme. Po 160 hodinách stojíme na vladivostockém nádraží. Co od města, jehož jméno znamená "Vládce východu" vlastně čekat? Blízkost pevninské Číny a především pak Korejské lidově demokratické, tedy té severní komunistické Koreje dává tušit historický vliv jihoasijských národů a kultur, zejména pak té čínské, která zdejší území spravovala až do konce 60. let 19. století. Osada a menší rybářský přístav se pod ruským vlivem od konce 19. století proměnily na vůbec nejdůležitější obchodní křižovatku mezi západem a východem, Evropou a Asií, kterou reprezentuje především japonský export. Na počátku dvacátého století zde již tepala významná metropole, napojená na ostatní ruská resp. sovětská města i významné japonské nebo čínské přístavy. V 90. letech zde byla zahájena výstavba již zmíněné transsibiřské magistrály, která měla zkrátit několikaměsíční útrpnou cestu na západ. Nové hotely, divadla, hromadná doprava a další vymoženosti bohatého přístavního města. V období konce první světové války se vlivem migrace obyvatel z území zmítaných konfliktem populace města prakticky z čtyřnásobila ze sta na 400 tisíc obyvatel. Nástup sovětské moci však zapříčinil rozsáhlou migraci a odliv nových obyvatel města, které sem válka zahnala, včetně značného počtu českých legionářů. Za sovětské poválečné éry plnil Vladivostok také rozsáhlou strategickou úlohu jako domovský přístav nejprve sibiřské a později tichomořské námořní flotily. Systém utajení uzavřel město jakýmkoliv přistěhovalcům a cizincům až do roku 1992, kdy se život stále nadmíru významného přístavu vrátil opět do civilních kolejí.

Více o městě a jeho zajímavostech si pak povíme v druhém díle, který vychází za týden.

text: PR, Jan Chaloupka

foto: Wikipedia commons: O.Žváček, BotMultichillT , Russian.Disident