Sluneční pece v Odeillo

Využití sluneční energie je starý sen lidstva – už řecký spisovatel Xenofón píše o tom, jak radil svým spoluobčanům, aby stavěli jižní stěny svých obydlí vyšší a využili tak v zimě sluneční energie k vytápění. Archimedovi, známému řeckému matematikovi a fyzikovi, je pak připisován objev principu, který byl o více než 2000 let později opět technicky využit ve velkém měřítku: během dvou punských válek (218 – 200 před Kr.), které vedl Řím proti Katágu, měla být v jeho rodných Syrakusách sluneční zář zachycena zrcadly a obrácena proti útočícím římským lodím, které by tak byly na základě principu soustředění sluneční energie čočkou zapáleny. Ale zpátky do současnosti. Bohaté zásoby ropy, uhlí a zemního plynu způsobily, že Slunce jako potenciální zdroj energie upadlo v průmyslové době v zapomnění. Teprve hrozící nedostatek těchto přírodních surovin učinil opět z hvězdy, vysílající svou zář z vesmíru už po miliardy let, alternativní zdroj energie. Mnoho různých projektů využívá slunečního záření k topení, výrobě energie nebo – jak je tomu ve francouzském pyrenejském městě Odeillo – k výrobě extrémně vysokých teplot pro tavící pece.

Sluneční pec, jenž byla postavena roku 1958 v Pyrenejích, je využívána jak pro pokusy s vysokými teplotami, tak pro výrobu chemicky čistých a extrémně žáruvzdorných surovin. Tyto pokusy vyžadují teplotu okolo 3800ºC. Další provozovaná sluneční pec se nachází v Albuquererque v americkém státě New Mexico. Všechna zařízení koncentrující sluneční energii mohou být využívána rovněž pro výrobu elektrického proudu. Tato solární elektrárna, kde koncentrovaná sluneční zář ohřívá kapalinu, jejíž pára pak pohání turbíny, byla uvedena do provozu roku 1980 poblíž sicilského městečka Adrano. Na podobném principu je založena i sluneční elektrárna Solar One v Mojavské poušti v Kalifornii.

Sluneční pece, solární elektrárny a různé způsoby získávání tepla solárními kolektory dokazují, že vstupujeme do období komerčního využití sluneční energie. S ohledem na ztenčující se zásoby tradičních druhů paliva a rostoucí znečištění životního prostředí spalováním fosilních zdrojů energie se ukazuje, že možnost využívat nevyčerpatelnou energii vesmíru (hlavně v místech intenzivního slunečního záření) je ekologicky i ekonomicky smysluplná. Jako zajímavost lze uvést, že množství světla dopadajícího na Zemi po dobu dvou týdnů, odpovídá co do množství energie všem existujícím zásobám uhlí, ropy a zemního plynu. V Evropě však trvalému využití sluneční energie brání nevhodné povětrnostní podmínky. Takováto zařízení mohou efektivně působit jen v těch oblastech, kde svítí slunce více než 2400 hodin ročně.

Text: J. Štantejský a Monumente der Welt

Foto: Google

zpět