Sopka Mauna Loa

Zajímavosti

Sopka Mauna Loa

Publikováno: 28.6.2009

Na ukazatelích cesty vedoucích návštěvníky k cíli si lze přečíst nápis: „K erupci." Láva chladnoucí na plochých svazích sopky Mauna Loa si zachovává vzhled tekuté struktury. Při erupci proudí z puklin na povrch sopky klidně, rychlostí asi 10 metrů za hodinu. Její tenká a relativně rychle se šířící vrstva způsobuje, že svahy sopky mají sklon jenom do 6 stupňů.

Sopky tichomořských Havajských ostrovů ve stejnojmenném federálním státě USA jsou sice mimořádně aktivní, nikoli však nebezpečné. Jejich výbuchy zde nevyvolávají žádnou paniku s obrazem prchajících lidských davů: naopak, když Killauea, nejaktivnější vulkán světa, ležící na východním úbočí Mauna Loy, vysílá do údolí žhavé proudy své lávy, zavládne hektická činnost, a to nejen u vulkanologů v observatoři na kraji kráteru. Pěkné výhledy se naskýtají z budovy Vulcano House, od které se nabízí pohled přímo do sídla bohyně Pele – do kráteru Halemaumau. Maua Loa neodpovídá „stereotypní“ představě o běžné sopce, její ploché svahy vůbec nesvědčí o tom, že tato sopka dosahuje svými 4168 metry (v zimních obdobích je vrchol sopky pokryt sněhovou čepičkou) stejné nadmořské výšky jako Matterhorn.

Ovšem pod vodní hladinou se skrývá ještě dalších 6000 metrů tělesa sopky, sahajícího až ke dnu moře. Základna sopky zaujímá plochu o průměru 400 kilometrů. Za svůj mimořádný hmotný objem vděčí Mauna Loa řídkosti své lávy, která spolu s proudy lávy vyteklými z okolních vyhaslých vulkánů Mauna Kea (4214 m), Hualalai (2522 m) a Kohala (1679 m) vytvářela asi po 70 000 let ostrov Havaj. Láva Mauna Loy je řídká a chudá na plyny, takže málokdy vytryskne výše než několik metrů. Pokojnost těchto sopek, které si pouze výjimečně vyžadují za oběť lidský život, vedla v roce 1912 k zřízení dnes světoznámé observatoře. Střežení vulkánu Mauna Loa a na něm nezávisle činné sopky Killauea (vysoké 1230 m) přináší geologům nové poznatky o vzniku vulkanické činnosti. Na místě, kde dnes leží havajské sopky, protlačuje už asi 70 miliónů let takzvaná horská skvrna dnem Tichého oceánu horniny rozžhavené do tekutého stavu.

Mořské dno, pohybující se v důsledku kontinentálního driftu severozápadním směrem, strhlo vznikající sopky s sebou, ty vyhasly a příbojem byly zase sneseny pod úroveň mořské hladiny. Tak vznikl řetěz Havajských ostrovů a jejich pokračování směrem k severozápadu, které však už zmizelo pod hladinou moře: Emperor Seamounts – dlouhé nyní téměř 6000 km. Protože je ostrov Havaj geologicky mladý a stále ještě roste, nemůže sám nabídnout písečné pláže, kterými je tento federální stát proslulý. Zato poskytuje Havajský vulkanický národní park jiné atrakce: dýmající otvory v zemi, sirné prameny, celé řetězce kráterů v jedné rozevřené zemské trhlině, tunely v lávě, jenž jsou vysoké jako člověk, a lávou zalité kmeny stromů nebo také do tenka vytažená vlákna vulkanického skla, nazývána Peleiny vlasy – to vše může tento park návštěvníkovy nabídnout. Návštěva národního parku není pro turisty nebezpečná, přesto se jim dostává varování, aby si s sebou neodnášeli jako suvenýr kousky lávy. Bohyně Pele prý nevidí takovou sběratelskou vášeň ráda a zloději pošle do jeho domu neštěstí. Zaměstnanci parku prý každoročně dostávají poštou četné balíčky s prosbou, aby ty černé úlomky horniny přece jen raději vrátili sopce. Člověk nikdy neví…

Text: J. Štantejský a Monumente der Welt

Foto: Google Earth

zpět