Velikonoce

Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, který má být památkou na smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a jsou tak vrcholem liturgického roku. Ovšem svým původem jsou Velikonoce svátky jara a v kalendáři spadají do doby jarní rovnodennosti a obnovování vegetačního cyklu. Přibližně před 3500 lety dali Velikonocům nový význam svým svátkem Paschy, které jsou oslavou vyvedení a osvobození neboli exodus Izraelitů z egyptského zajetí. Každá izraelská rodina pak na znamení Boží ochrany obětovala beránka, jehož krví potřela rám dveří svého domu, aby byla ušetřena od zkázy. Právě z tohoto pramení i název svátku pesach, což značí „ušetření“. Od Kristovy smrti pak Velikonoce postupně dostaly současnou podobu.

Od půstu po Boží hod

Samotné Velikonoce však předchází období půstu, které začíná popeleční středou, k té se vážou známá slova „pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš“. První postní neděle se pak jmenuje pučálka, protože se jedl postní pokrm stejného jména, který se sestával z namočeného a usmaženého hrachu. Následující neděle pak nesla název pražná, opět podle postního pokrmu – pražmy, jenž se připravoval z upražených obilných zrn. Další neděle souvisí s jinou tradicí, podle níž se také jmenuje – kýchavá, protože kolikrát člověk během dne kýchne, tolik let má být živ. Družebná neděle pak odkazuje na veselice, jež se během ní udávaly. Předposlední nedělí je Smrtná – Smrt byla v podobě figuríny vynesena na za vesnici a tam při zpívání různých lidových písní byla upálena či utopena. Květná neděle je počátkem pašijového týdne, během něhož se vykonávaly obřady na motivy evangelia. Nejvýznamnější den pašijového týdne je Velký pátek, kdy se má správně dodržovat přísný půst, jelikož jde o den smutku nad smrtí Ježíše. Lidé se v tento den chodili umývat do potoka, aby byli zdraví. Předly se i pašijové nitě, se kterými se udělalo několik stehů, jež měly rodinu chránit před zlými duchy. Košile, která byla upředena pašijovými nitěmi, prý chránila před bleskem. Na bílou sobotu se na pole odnášel křížek vyrobený z ohořelých dřívek, který měl zajistit dobrou úrodu. V domě se pak kromě úklidu pekly mazance, beránci, malovala vajíčka či chlapci pletli pomlázky. Konečně, na Boží hod se hodovalo jídlo, které bylo ten samý den posvěceno.

Pomlázka – tradice pochází pravděpodobně ze 14. století. Manželé šlehali své manželky, milenci své milenky. Kdo ráno dlouho spal, byl ještě v posteli polit studenou vodou. Na konec pomlázky, jež je spletena z osmi proutků vrby nebo jívy, se vplétá barevná stuha a na Velikonoční pondělí muži a děti vstávali časně zrána na koledu. Vyzbrojeni pomlázkami šlehali dívky, aby byly následující rok mladé a zdravé a ty jim za odměnu pak darovaly zdobená vajíčka.

Malovaní vajec – pochází již z dob starověkého Egypta. V křesťanské tradici Velikonoc je dostávali koledníci za koledu. Vyfouknutá vejce – kraslice – sloužily pouze jako dekorace a původně byly nabarveny pouze načerveno, což vyjadřovalo krev, lásku a život. Nicméně i ostatní vejce musela být plná a barevná. Tím se měla zvýšit magická síla vejce, které samo o sobě symbolizuje život a růst a jeho darování pak mělo zabezpečit například dobrou úrodu atp. V moderní době se ještě rozšířil zvyk obdarovávat děti různými čokoládovými figurkami s velikonoční tématikou ve tvaru zajíců nebo vajec.

Velikonoční beránek – vyjadřuje symboliku člověka jako člena Božího stáda, o něhož se stará Bůh jakožto pastýř. Beránek ozdobený červenou nebo zelenou mašlí je společně s mazancem položen na Boží hod položen na hodovní stůl.

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia.org