Velký bariérový útes

Zajímavosti

Velký bariérový útes

Publikováno: 3.7.2009

Měnící se odstíny modře, vyznačující rozdílnou hloubku vody, provázejí Velký bariérový útes až k zóně příbojů u zlomu do hlubokého moře. Asi 700 ostrovů útesu se z části skládá jen z navátého vápencového písku a leží nízko nad hladinou moře. Ostrovy jsou obklopeny útesovou plošinou, která je při odlivu odkrytá.

Mořeplavec James Cook málem u Velkého bariérového útesu ztroskotal. Jeho pokus o objevení cesty hlubinami korálových útesů skončil několikatýdenní nucenou zastávkou, než byla jeho loď Endeavour opět schopná plavby. Překážku, kterou chtěl proplout, tvořil 2000 km dlouhý val, skládající se z korálových ostrovů (atolů) a valových útesů táhnoucích se od jižního pobřeží Nové Guiney podlél východního pobřeží Austrálie téměř až k obratníku Kozoroha na 24. stupni jižní šířky: Velký bariérový útes – Great Barrier Reef. The world greatest living thing – největší živá věc na světě, jak Australané nazývají tuto fascinující zahradu pod vodou, se prostírá na ploše zhruba 378 000km². Vzdálenost vnějších valových útesů od pobřeží kolísá mezi 30 až 300 km. Již asi 15 000 let staví korálnatci, tvořící kolonie, své kalichovité vápencové ulity na skořápky svých předchůdců, aby zůstali v blízkosti mořské hladiny. Korály mohou existovat jen asi do hloubky 45 m pod hladinou, protože s nimi žijící mořské řasy, které jsou pro korály pravděpodobně důležité jako zdroj kyslíku, potřebují světlo. Základna korálových útesů Velkého bariérového útesu se však dnes nachází zčásti v hloubce 150 m. Jednoznačné vysvětlení pro to zatím neexistuje.

Evoluční teoretik Charles Darwin vycházel z toho, že mořské dno pomalu klesá, jiné pokusy o vysvětlení usuzují na kolísání mořské hladiny, podmíněné dobou ledovou. Kromě dostatečného přísunu vzduchu předpokládá vznik korálového útesu teplotu vody nad 20ºC a dále vodu  bohatou na sůl, vápník a kyslík. U východního pobřeží Austrálie zajišťuje teplý mořský proud stálou teplotu. Obsah soli ve vodě je trvale vysoký, protože na poměrně suchém pobřeží neústí do moře téměř žádné sladkovodní řeky. V příbojové oblasti, zejména vnějšího útesu, který vyrůstá na hraně lomu podnože australské pevniny, vyvolává přísun kyslíku zrychlený růst korálů. Pro návštěvníky je fascinující především rozmanitost světa zvířat na útesu.

14 000 druhů mořské fauny, z toho jen 340 druhů korálů, nabízí své bizarní tvary a pestré barvy. Korálové keře rozpínají své parohovité větve, mají tvar hub, deštníku a mís. Největší druh mušle na světě, až 1,2 m široká Giant Clam, se prý stala osudnou nejednomu potápěči, kterého sevřela svou skořápkou. Žijí zde sasanky a hvězdice, podivně vyhlížející ryby a mořští ježci se zde dělí o životní prostor s létajícími rybami a mnohými dalšími druhy ryb. Na ostrovech žijí a sedí na vejcích milióny ptáků, mořské želvy sem přicházejí naklást vejce. Aby tento ráj byl zachován, byl roku 1983 zřízen národní park o rozloze 345 000 km². Útes je ohrožen houstnoucí lodní dopravou, plánovanými ropnými vrty,  s tím spojeným znečištěním vody a v neposlední řadě i potápěči a sběrači mušlí, kteří narušují labilní ekologickou rovnováhu útesu. Útes, který zabránil mořeplavci Cookovi pokračovat v objevitelské cestě, je dnes otevřen turistům. Kdo nechce lovit ryby a potápět se, může bez rizika pozorovat korály prostřednictvím člunů se skleněným dnem. Může si prohlédnou i 200 let stará děla kapitána Cooka, ležící na mořském dně, jež jsou pokryta 18 cm silnou růžovou korálovou vrstvou.

 Text: J. Štantejský a Monumente der Welt

Foto: Google Earth a Google