Víte, že? Filipíny - za sedmi divy světa II.
Filipíny, ostrovní stát v jihovýchodní Asii, se rozkládají na 7107 ostrovech a ostrůvcích (o celkové ploše 300 tisíc km²) v západním Tichém oceánu. Nejbližšími sousedy jsou Taiwan na severu,Malajsie na jihovýchodě a jihu pak Indonésie. Na etnika i náboženství bohatá multikulturní společnost, tvořená převážně původními obyvateli s příměsí koloniálních vlivů, které sem přinesly i prvky španělské, americké či japonské kultury. Hlavní město Manila, nacházející se na jihozápadě ostrova Luzon, je dnes již moderní metropolí s množstvím výškových budov. Historické centrum města, které bylo původně domorodou rybářskou osadou, je stejně jako tamní kultura ovlivněno především koloniální architekturou. Centrum metropole je rozděleno řekou Pasig na dvě části, jižní a severní. Významných památek zde turisté naleznou hned několik: budovu univerzity, římskokatolickou katedrálu, pomníky a sochy světců i mořeplavců a především pak zbytky městské pevnosti, které dodnes tvoří vnitřní jádro města. Nejmodernější administrativní část Manily – obchodní centra čtvrti Makati, ostře kontrastují s luxusními vilami bohatých Američanů na zelených předměstích.
Ač se nám může zdát toto místo tropickým rájem, kde vše je jen krásné a barevné, není to tak úplně pravda. Jestli něco Filipíny v posledních desetiletích trápí, tak to jsou především sami obyvatelé, konkrétně jejich smysl pro pořádek, ekologii a nakládání s odpadky. Stručně řečeno, je v ulicích menších měst a na venkově docela svinčík… Ale toto nebylo hlavním tématem dnešního článku. Lidé jsou lidé, ale příroda je příroda a tak je čas si přiblížit to nejzajímavější – národní park Puerto Princesa.
Puerto -Princesa Subterranean River National Park, jak zní celý název oblasti, která získala svůj status světové přírodní památky relativně nedávno - až v roce 1999. Park se nachází v ostrovní provincii Palawan, ležící západně od většího Luzonu. Hornatý ostrov skrývá nespočet rozmanitých přírodních druhů, mnohdy endemitických a stejně tak až pozoruhodně rozmanité obyvatelstvo, tvořené více jak 87 etniky hovořícími údajně až 52 rozdílnými jazyky a dialekty. I oni však mají převážně jeden společný jazyk, tzv.Tagalog.
Hlavním lákadlem parku je podzemní řeka Sv. Pavla, která si svou cestu jinak nepropustným pralesem a kaňony razila skrze měkké vápencové podloží, ve kterém krom impozantních tunelů vytvarovala nespočet různorodých útvarů. Během zhruba 8,5 kilometrové plavby se turisté ocitnou v krasovém labyrintu, lemovaném v otevřených partiích mohutnou stěnou tropické vegetace. Než se řeka spojí s vodami Jihočínského moře, projíždí turisté na vorech místy, které si své postavení mezi divy světa získaly naprosto po právu. Výčet veškerých přírodních bohatství by dokázal ocenit především zkušený botanik či entomolog, který by si zde přišel opravdu na své. Snad jen rychlým výčtem: více jak 300 druhů ptactva (15 endemitických), 30 druhů savců, 10 druhů endemických plazů, dále nespočet druhů žab, hmyzu, netopýrů, želv a dalších živočichů jinde nevídaných. Jeskynní systém oplývá různorodými typy stalaktitů a stalagmitů, doplněný je i o několik velkých podzemních síní. Spodní část řeky, při ústí do moře, byla tvarována silnou přílivovou vlnou a příbojem. Až do roku 2007 byla říčka považována za nejdelší objevený podzemní tok – v témže roce byla však zmapována řeka v oblasti mexického poloostrova Yucatán. Význam této turistické atrakce si dobře uvědomuje i filipínský prezident, který během vyřazovacích hlasování vyzval Filipínce, aby svými sms zprávami hlasovali právě pro tento národní park. Kritizovaný tah však nic nemění na skutečnosti, že podzemní řeka a Puerto Princesa mezi TOP místa planety patří!
text: Jan Chaloupka
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek