Víte, že? Norsko - za krásami severu III.

Tromsø není nijak velkým městem, co do počtu obyvatel je až na osmém místě, ale díky své poloze při severním okraji norské země patří k nejdůležitějším přístavům vůbec a je zároveň největším městem Norska za polárním kruhem. Tím však výčet jeho zajímavostí nekončí, jelikož právě zde, celých 1750 km na sever od Osla, nalezneme nejseverněji položenou univerzitu, botanickou zahradu a dokonce i nejsevernější pivovar světa! Město a kraj Troms se nachází více jak 400 km za polárním kruhem. Celá oblast městského samosprávného území je s 2600 km² největší v celém Norsku. Tromsø, ač je obklopeno pevninou, samo jeho centrum leží na ostrově Tromsøya, okrajové části jsou pak na okolní pevnině, se kterou je centrum spojeno mosty i tunelem.

Místo, kde v letních měsících mezi 18. květnem a 26. červencem nezapadá slunce ani za dlouhých nocí, je bezesporu hodno zájmu, ale to hlavní představení přichází až s jinak značně ponurou zimou, která je zde pro Středoevropana opravdu náročná. Přívaly sněhu, pustá krajina a téměř nekonečná noc, to jsou typické znaky severské deprese, nad kterou se jako andělé vznáší čarokrásná Aurora Borealis – polární záře. Podivné světlo v zelenkavých odstínech šedé a fialové tiše tančí nad obzorem. Toto přírodní divadlo je způsobeno srážkami elektronů, protonů a alfa částic, které v podobě slunečního větru, vzniklého během erupcí na Slunci, putují vesmírem až k naší planetě, jejíž magnetické pole je odráží dále do vesmíru. Část se však zachytí a směřuje dále k magnetickým pólům, kde dochází k interakci s atmosférou - ve výškách mezi 80-1000 kilometry, čímž vzniká právě ono magické záření. Polární záře je dobře viditelná i na okrajových částí města, kde slábne světelné znečištění. Nejpůsobivějším zážitkem jsou však vyjížďky na sněžných skútrech a sobích spřeženích za hranice města, kde je možné celé toto úchvatné představení sledovat bez jakýchkoliv omezení a to nejlépe od konce listopadu do začátku dubna.    

Tromsø je také branou do polárních oblastí, které jsou zde odedávna domovem sámských domorodých kmenů, pro které se i dnes užívá souhrnné a zároveň zastaralé a mírně hanlivé pojmenování Laponci. Tento pastevecký národ, obývající převážnou část finského, švédského a norského severu, je jedním z nejzachovalejších etnických uskupení severní polokoule, které si své staletími prověřené tradice uchovalo až do dnešních dnů.    

Celá oblast byla dle archeologických nálezů obydlena již před 9000 lety, avšak první zmínka o Tromsø pochází až ze středověkých kronik, podle nichž navštívil tehdy vládnoucího anglického krále Alfréda jistý náčelník severského lidu jménem Ottar, žijící nedaleko osady, která měla být centrem současného přístavu. V širší povědomí přišel až v polovině 13. století, kde se i zde začal rozvíjet čilý obchodní ruch, který podobně jako v dalších přístavech západního pobřeží spadal pod kontrolu hanzovního města Bergenu. Samostatnost získalo Tromsø až na sklonku století osmnáctého. Přístav také sehrál důležitou roli během námořních operací druhé světové války, kdy zde kotvila bitevní loď Tirpitz – nazývaná také „královna severu“.

K pamětihodnostem samotného města pak patří především nejstarší část centra, tvořená historickými dřevěnými domky, skoro nejzachovalejšími v celém Norsku (po Trondheimu na jihu). Zajímavá je také celodřevěná katedrála Tromsøkatedral z roku 1861, k níž kontrastuje stavba moderního kostela Ishavskatedral z roku 1965. Centrum města ukrývá také nejstarší fungující norské kino Verdensteatret, běžící nepřetržitě od roku 1916, jehož výzdobu tvoří unikátní fresky, znázorňující výjevy ze severské mytologie a pohádek. Asi nejpodstatnější stavbou je pak observatoř a planetárium zasvěcené zcela výzkumu polární záře…        

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: Chmee2, F.Olsen, Ragnilius, Fjellheisen