Víte, že? USA: Broadwayský muzikál

Na současné Broadway se nachází zhruba 40 stálých divadelních scén, jejichž kapacita hlediště dosahuje běžně více jak 500 míst.

Na newyorské scéně není zvykem stanovovat konec, tedy derniéru hraných představení, ta přichází sama – přímo úměrně zájmu diváků o dané představení, a tak si lze představit, jaký zájem je i po desetiletích o představení jako Fantom opery či Cats, které překonaly hranice více než 8000! repríz… I pro hollywoodské hvězdy stříbrného plátna byly vždy prkna divadelních scén slavné Broadway vždy něčím magickým, protože uspět jako divadelní herec, bez rafinovaných filmových kouzel, bylo a je stále důkazem opravdového hereckého kumštu.

Mezi nejznámější scény patří divadla jako Ambassador Theatre (muzikál Chicago), Broadway Th. (Evita, Miss Saigon), Majestic Theatre, jehož hlavním tahákem je od roku 1988 Fantom opery - rekordman v počtu repríz, či největší z divadel – George Gershwin Theatre s kapacitou 1760 míst.    

Zkrátka, vidět „pravý“ broadwayský muzikál v jeho prostředí má opravdu něco do sebe.

Má to však i velký háček. Vstupné není právě nízké, což je řečeno velmi zdvořile, a tak si spořivý Čech za ty peníze nakoupí raději něco z elektroniky či ošacení. Na muzikál se patrně dostane jen ten, kdo letí do New Yorku jako významný pracovní host a kterého na něj pozvou, jak už bývá na podobných cestách zvykem.

Já jsem takto viděl na Broadwayi muzikál pouze jeden, King, v němž britská vychovatelka s několika dětmi zavítá k orientálnímu panovníkovi, jenž k ní zahoří velkou láskou – ostatně, ten muzikál zfilmovali a nedávno šel i v naší televizi.

Byl jsem na něm s kolegou a čekalo nás několik překvapení. První bylo, že divadlo, velmi slavné, nemělo šatnu. Protože jsme tam byli v zimě, každý si prostě kabát smotal pod sebe, čímž byl o několik centimetrů výš a ti za ním by špatně viděli, ale protože udělali totéž, vše se jaksi vyrovnalo. Druhé překvapení bylo, že na showbussinesové prvky inscenace si člověk zvykl za pět minut a ani mu nepřišly nijak zvláštní či rušivé.

Třetí, a to nejpodstatnější, bylo nadšení, s jakým diváci výkon herců sledovali. Tak vděčné obecenstvo jsem v Praze ještě nezažil a naši herci mohou svým newyorským kolegům jen závidět. Možná i proto je newyorská scéna onou vysněnou metou, na kterou však z našich končin dosáhne málokdo.    

Dostanete-li se někdy na Brodwayi na muzikál, odhoďte český kriticismus a připojte se k těm nadšeným, i když zrovna nemusí být proč. Oni vědí, že to vyjde na stejné peníze, a když už si zaplatili, tak se radují – což je jeden z případů pozitivního myšlení, jak se zdá.

Text: Jan Chaloupka

Foto: Wikipedia Commons: Summ, Andreas Pr., A.Tyrrell