Víte, že? Výš, dál a rychleji I.
Po delší odmlce se opět vrátíme k technice v dopravě a konkrétně do oblasti letectví, které je stále jednou z nejatraktivnějších forem cestování. Zatímco v posledních letech byla hlavním požadavkem přepravců maximální kapacita a bezpečnost strojů, koncem 70. let tomu bylo právě naopak, resp. důraz byl kladen především na rychlost a to bez ohledu na hluk, cenu či náklady spojené s provozem nadzvukových dopravních letadel. Mezi hlavními hráči na tomto poli byli sovětský Tupolev, americký Boeing a především britsko-francouzský Concorde. Epochu nadzvukových letů však přestál pouze poslední zmiňovaný a asi nejznámější zástupce těchto strojů a to právě Concorde, který létal nepřetržitě mezi lety 1976-2003. Kdybychom si měli podrobně rozebrat historii každého z těchto letounů, rozhodně by jsme se nevešli do limitů pro tento článek, jelikož samotný vývoj, testování, letecká neštěstí i úspěchy z dob samotného vývoje jsou rozprostřeny téměř na ploše dvaceti let usilovné práce konstruktérů i pilotů.
Dnes si pouze přiblížíme hlavní hráče na tomto poli. Na ruské straně to byl Tu-144, dravec jehož vývoj byl těžkou zkouškou sovětské ekonomiky i vůle. Požadavky na vývoj nového typu letadla a potřeba vyrovnat se a zároveň předběhnout západ, to byl hlavní plán sovětského politbyra. Co nejrychleji uvést do provozu nadzvukový stroj, překonávající veškeré limity civilního letectví – úkol hodný Tupolevovy letecké kanceláře. Za 7 let vývoje mezi lety 1968-1975 vzniklo hned několik variant Tu-144, které však záhy přilepily na zem konstrukční vady, havárie či neudržitelné náklady spojené s žíznivostí výkonných motorů. To vše v době nastupující ropné krize, která výrazně zasáhla i jinak bezednou ruskou pokladnu, která na technickém pokroku nikdy příliš nešetřila. Zlatý věk průmyslové špionáže mezi východem a západem či nařčení z okopírování evropského Concorda, to vše jen podtrhlo neslavný osud Tu-144. Hlavní měření sil mezi ním a Concordem mělo přijít v roce 1973 během pařížského aerosalonu na letišti Le Bourget, kde se poprvé měli tito rivalové utkat v rovném boji před zraky tisíců diváků. Ukázky leteckých schopností, manévrů a ovladatelnosti vyzněly jednoznačně lépe pro Concorde. Reakce ze strany Rusů na sebe nenechala dlouho čekat. Na pokyn sovětského velení byla posádka v té době ještě nedostavěného Tupoleva nucena předvést prezentační let daleko za hranicemi konstrukčních možností, které během vyrovnávání téměř střemhlavého letu skončily leteckým neštěstím, když se letoun prakticky rozpadl… smrt posádky i obyvatel nedaleké vesnice na níž dopadly trosky, byly jen dalším hřebíčkem do rakve sovětského nadzvukového projektu. Tupolev 144 byl po mnoha úpravách nakrátko nasazen do běžného provozu. Zpočátku vozil pouze poštu mezi Moskvou a kazašskou Alma-Atou, aby pak po získání letové způsobilosti mohl mezi roky1976-1978 vozit také pasažéry. Vysoké náklady a malou přepravní kapacitu mohla jen stěží vykompenzovat rychlost (okolo 2 hodin), za kterou překonal letovou vzdálenost 3300 km. Spotřeba pohonných hmot na jednoho pasažéra /1 kilometr 10x vyšší než u takového žíznivce, jakým byl slavný Tu-154… I Concorde měl své mouchy, ale v porovnání s „Tučkem“ byl o několik tříd jinde.
Američané v té době vyvíjeli prototyp nesoucí jméno Boeing 2707. Silná prohlášení politiků, boj s východem a potřeba být všude první – to jsou vlastnosti prakticky shodné s hlavním rivalem – SSSR. Zastavené dotace americké vlády však celý projekt z let 1967-1974 pozastavily a nadále se v letectví věnovali investicím především do vývoje obřích zaoceánských letounů, jakým byl legendární Boeing-747 Jumbo Jet. Nadzvukové létání bylo v zemi svého zrodu od té doby doménou pouze armádních strojů. Ani dnes není prakticky žádná snaha tyto plány obnovit, ba naopak, svou renesanci zažívají vzducholodě a vzdušné koráby pro více jak 700 pasažérů – upřednostňující komfort, cenu i ekologické požadavky.
V příštím díle si přiblížíme něco z technických parametrů, maximálních rychlostí a další zajímavosti...
Text: Jan Chaloupka
Foto: Wikipedia Commons: Christian Volpati , James.Gordon , Christian Kath a Joe Mabel
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek