Zajímavosti

Židé v Československu 30. let II.

Publikováno: 2.12.2008

Jaká byla židovská menšina v Československu třicátých let? Jaký byl jejich život a jaký jejich osud?

Vztah státu k židovské menšině

    Po krachu parlamentní demokracie byl tzv. podzimní revolucí nastolen krajně pravicový konzervativní režim, který symbolizovala vláda Rudolfa Berana. Okamžitě po nástupu k moci započala demontáž liberálního režimu a demokratických institucí ve prospěch autoritativní demokracie.

    Byl zjednodušen politický systém, kdy došlo k redukci stran na dva subjekty – Stranu národní jednoty (SNJ) a její ,,opozici“ Národní stranu práce (SNP). Strana národní jednoty, založená 17.listopadu 1938, pohltila členy rozpuštěných stran - dominantní republikové (agrární) strany, fašistických stran ( Národní obec fašistická, Národní liga, Akce národní obrody) a  fašizující se katolické Československé strany lidové. Tím, že byly fašisté vpuštěni do Strany národní jednoty, došlo de facto k jejich legalizaci.

   O novém přístupu k antisemitismu českých fašistů, kteří získali vlivné posty ve stranickém aparátu, svědčilo, že občané židovského původu se od listopadu 1938 nemohli stát členy této strany ani její mládežnické odnože.

    Změna postoje k Židům proběhla i u formálně opoziční Národní straně práce. V bývalé Československé sociálně demokratické straně dělnické došlo k: ,, pravicovějšímu zkonzervativněnému odklonu od zliberalizované reformní socialistické ideologie“ , což se projevilo ve vystoupení strany ze Socialistické internacionály, ,,zvýšení národní dikce“, ale i upozaděním sociálně demokratických politiků židovského původu.

     I přes vpuštění českých fašistů a integrálních katolíků do politických struktur si druho-republiková politika uchovala mírnější ráz. Šlo sice o autoritativní demokracii, která vykazovala prvky fašismu, i tak si nechávala jistý odstup od nacistické ,,cesty“. Stále zde fungoval zbytek prvorepublikových elit s  demokratickým smýšlením, který nehodlal přenechat moc fašistickým silám s násilným bezmyšlenkovitým programem.

    Druhorepublikový režim, reprezentovaný svým ekonomicky a nábožensky motivovaným antisemitismem, nepřekročil legální rámec a také se občasné ,,… antisemitské excesy snažil alespoň policejně monitorovat a (zákulisně, ale i mocenskými zásahy) čelit letákovým akcím, demonstracím a prvním pokusům o pouliční násilí, inspirovaným zvláště Křišťálovou nocí a jejím ,,příkladným‘‘ průběhem na právě odtrženém pohraničním území.“

   Postupně sice byly přijímány protižidovské zákony, jejich dopady se však vláda snažila alespoň trochu mírnit. Příkladem může být propuštění zaměstnanců židovského původu ze státní správy dnem 27.ledna 1939, kdy starší generace byla poslána do penze, střední generaci byla dána dovolená a ta nejmladší byla přemístěna na jiná pracoviště, kde nemohla mít styk se státním aparátem či vliv na politické dění. Ušetřena nebyla ani armáda, kdy na návrh Mladé Národní jednoty probíhala od prosince 1938 demobilizace cikánských a židovských vojáků. Zároveň Beranova vláda připravovala soupisy židovského obyvatelstva, které měly pomoci s mapováním židovské komunity a posléze pomoci s řešením židovské otázky.

    Režim druhé republiky začal systematicky potlačovat zejména organizace českožidovského hnutí. Důvodem bylo jejich hlásané splynutí s českým národem, což bylo nepřípustné. V tomto ohledu nebyly takovým způsobem postihovány organizace českých sionistů. Předně tedy byl zrušen Svaz Čechů židů v Československé republice, Spolek českých akademiků židů či Kruh československý legionářů židovského původu.

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia.org