ČR: Červený Kostelec

Historie Červeného Kostelce

První písemná zmínka o Červeném Kostelci pochází z 22. srpna 1362 a zmiňuje jmenování faráře Heřmana na faru v Kostelci. Název Kostelec vznikl z latinského slova „castellum“, což se dá přeložit jako hrad či tvrz. V době husitů byl majitelem kosteleckého panství Hynek mladší z Dubé, ale obyvatelé byli povětšinou na straně husitů. V polovině 15. století Kostelec spadal pod vízmburské panství, ovšem Vízmburk byl roku 1447 zničen Slezany. Kolem roku 1497 městečko patřilo náchodskému panství. O sto let později dědička rodu Sendražských odkázala les, louky a pole faře, kostelecká tvrz byla zbourána a kámen byl použit k přestavbě dřevěného kostela, jež předtím - roku 1591 vyhořel spolu s částí městečka a obecními a farními listinami. Zachráněna byla jen cínová křtitelnice z roku 1555 a je tak dodnes nejstarší hmotnou památkou města.

Jenomže se blížila další pohroma, která zasáhla nejen město, ale i české země – třicetiletá válka. Počet obyvatel klesl na dvě stě a byla obdělávána jen čtvrtina polí. Kostelec byl v té době nazýván městysem, o čemž svědčí jeho pečeť z roku 1680, na níž je i nejstarší vyobrazení městského znaku.

Roku 1668 byl přestavěn kostel, který byl ovšem v 18. století zbořen a mezi lety 1744 – 1754 na jeho místě vznikl barokní chrám sv. Jakuba Většího, jehož patronem byl kníže Octavio Piccolomini a na stavbě se podílel také známý stavitel Karel Ignác Dientzenhofer (zrcadlová kaple Klementina, hlavní průčelí Lorety, benediktinský klášter s kostelem sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí atd.). Ovšem oproti původní představě nakonec byla chrámová loď zkrácena a rovněž nedošlo k realizaci druhé věže.

V roce 1867 byl Kostelec povýšen na město a Císařsko - královské ministerstvo obchodu povolilo městu přívlastek „Červený“, který byl už v té době vžitý a postupně se zvyšoval počet obyvatel, který roku 1910 dosáhl přibližně 4400 osob (v roce 1880 to bylo necelých 2700). Předtím, roku 1861, byla v Kostelci postavena pošta, o rok později záložna, později i městská spořitelna, v roce 1869 se ve městě objevila lékárna a roku 1874 mělo město i svého lékaře. Docházelo i k rozvoji vzdělání – v roce 1882 vznikla samostatná obecná dívčí škola, poté (r. 1887) měšťanská škola a o čtyři roky později také měšťanská dívčí škola.

Po revoluci 1989 došlo k privatizaci služeb, obchodu, menších podniků i velkého průmyslu. Město vybudovalo čistírnu odpadních vod a v návaznosti na to začal do města proudit český i zahraniční kapitál, který byl základem pro postavení objektů s prostory určenými k bydlení a rekreaci v západní průmyslové zóně.

Dnes je Červený Kostelec stejně jako kdysi startovním bodem do malebného okolí, od kterého vás povede rozvinutá síť turistických cest a cyklotras. 

Co v Kostelci neminout 

Socha sv. Václava (1929)

Na pravé straně před hlavním vchodem do chrámu sv. Jakuba Většího stojí na vyvýšeném soklu čtvercového půdorysu socha největšího českého světce. Václav má na hlavě svatováclavskou korunu, jeho levá ruka spočívá na prsou a pravá je opřena o štít se znakem.

Socha sv. Ludmily (1933)

Na levé straně chrámu sv. Jakuba můžete spatřit sochu Václavovy babičky, sv. Ludmily. V nadživotní velikosti s rukama na hrudi držícími květiny, má světice na hlavě korunu se závojem a celé její tělo je zahaleno v bohaté drapérii.

Domek Boženy Němcové

V ulici Boženy Němcové se na domku čp. 127 nachází pamětní deska, která návštěvníky informuje, že zde slavná obrozenkyně kdysi žila: Naproti faře byl domek, který se ode všech ostatních lišil čistou úpravou. Celé průčelí bylo bílé jako sníh. U oken byly letní zelené okenice, hlavní dveře a vedle nich jedny od polovice se skleněnými okny byly hnědé. Za sklem těch dveří bylo vidět rozličné věci: kalouny, vřetena, trubku malovanou, dýmky, fíky, míče, strakaté harasky, slovem věci, které svědčiti měly, že tam bydlí kupec. Pak se vyznamenával ještě zídkou, která celou šířkou domku zděna byla a bílými dlaždicemi pokladena. Vybíhala skoro půl sáhu do silnice a ze stran vedly na ní dva stupně. Do tohoto domku, když jsem se po městě ohlédla, vešla jsem." Božena Němcová: Chudí lidé.

Během války byla v domku otevřena světnička Boženy Němcové, která byla roku 1962 ku příležitosti století od její smrti nově upravena. Roku 1985 došlo k rekonstrukci domku a jeho součástí se stala nově expozice o dějinách Červeného Kostelce. V přízemí můžete vidět kuchyňku s kachlovými kamny, dobový nábytek, obrázky, různé dobové předměty či vybavení pro domácí předení lnu.

Radnice

Původně přízemní kamenný dům patřící rychtáři, byl na začátku 19. století Davidem Vikolčilem o jedno patro zvýšen a zastřešen mansardovou střechou krytou šindelem.  V patře si nový majitel zařídil přepychový byt a v přízemí plátenický obchod. Rodina Vikolčilů však po několika letech zbankrotovala. Dům vystřídal ještě několik majitelů, až v roce 1882 vyhrálo jeho dražbu samotné město, které z něj udělalo svoji radnici, která zde fungovala ještě krátce po druhé světové válce. Po generální rekonstrukci v 90. letech 20. století, jež se držela původního novobarokního slohu, se dům stal opět radniční budovou.

Kostel Sv. Jakuba Většího

Dnešní chrám je vzpomínán již v první zmínce o městě z roku 1362 jako farní kostel. Při požáru roku 1591 byla budova zničena a obnovena až v druhé polovině 17. století. V letech 1744 – 1754 došlo k barokní přestavbě.

Jednolodní kostel se pyšní bohatě zdobeným průčelím, kterému dominuje socha sv. Jakuba Většího. Až do 40. let 20. století kostelu chyběla druhá věž, ke které však byly během barokní přestavby položeny základy. V letech 1939 – 1940 byla věž dostavena do původní výše a korunovala ji cibulovitá pseudobarokní báně.

Vnitřní výzdoba chrámu se oproti vnějšku baroka striktně nedrží. Oltář v renesančním stylu vznikl v roce 1906, portálové sochařské oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie jsou však v baroku. Uvnitř se také nachází nejcennější městská památka – cínová křtitelnice pocházející z roku 1555.

Sousoší Kalvárie (polovina 18. století)

V areálu chrámu sv. Jakuba Většího můžete nalézt také sousoší Kalvárie, jemuž dominuje kříž s ukřižovaným Kristem, po stranách kříže můžete vidět menší plastiky znázorňující Pannu Marii Bolestnou a sv. Jana Evangelistu. Obě sochy v mírně spirálovitém pohybu vzhlížejí vzhůru ke kříži. U paty kříže je plastika lebky. Sousoší z hrubozrnného pískovce vzniklo v polovině 18. století, pravděpodobně o něco později než Mariánský sloup. Autor není dosud znám.

Hřbitov s kaplí Sv. Cyrila a Metoděje

Hřbitov oceňovaný jako jeden z nejkrásnějších v republice, se nachází  na vrcholku návrší Chrby nedaleko centra města a de-facto je volným pokračováním Smetanových sadů. Hroby v nichž bylo k poslednímu odpočinku uloženo mnoho významných městských rodáků mají pietně udržovanou květinovou výzdobu. Základní kámen ke stavbě kaple sv. Cyrila a Metoděje byl položen roku 1862 a dostavěna byla roku 1865. Její interiér je zdoben dvěma obrazy Bolestné Panny Marie na oltáři a Panny Marie s Ježíškem ve slávě. V roce 2005 došlo k její kompletní rekonstrukci spolu s křížovou cestou a dlážděním hlavní cesty.

Viktorčin hrob

V Dvořáčkově ulici, jež vede od kostela k novému hřbitovu, je umístěn symbolický hrob bláznivé Viktorky, postavy z románu Babička od Boženy Němcové. Na kovaném kříži se nachází deska s nápisem:  Zde odpočívá Viktorka, narozená r. 1792, dcera Antonína Žida z Červené Hory. Zemřela 17. října 1868. Viktorka Židová byla nalezena polomrtvá v malé jeskyňce v dubině pod Žernovem a převezena do rodné Červené Hory. Po smrti byla na obecní útraty 19. října 1868 pohřbena do společného hrobu chudých na tehdejším kosteleckém hřbitově, neboť Červená Hora patřila ke zdejší farnosti. Podle úmrtního listu z 18. října zemřela sešlostí věkem v stáří 76 let.

Text: Maxim Kucer

Foto: Mck.cz