ČR: Lázně Bělohrad - terapie klidem - VIDEO

Letní sezona v plném proudu a ani tady, v lázeňském městě, byť menším, to životem příliš nehýří. Ne příliš ochotný pán, zaměstnaný v místním íčku, nám předává několik letáků o městě, kde se narodil Karel Václav Rais. Není příliš sdílný, přestože jeho „úřad“ sídlí přesně v těch místech, kde stával Raisův rodný dům.

No, nakonec ani slavný rodák nebyl za svého života taky příliš ctěn a musel zemřít, aby lidi teprve po letech pochopili rozsah jeho díla. Možná tedy i pán v íčku zanechá odkaz až budoucím generacím. Vy, co do Lázní Bělohrad pojedete v budoucnosti krátké, nesnažte se žádat víc, než je vám dáno, vezměte co se vám nabízí, a vyrazte do města. 

Jak se žije v Lázních Bělohrad

Lázně Bělohrad jsou zasazené do krásné podkrkonošské krajiny. Všude kopce a divoká příroda. Silnice se klikatí, svádí vás prudce dolů, aby jste za zatáčkou opět mohli táhle stoupat nahoru. Okolí města Lázní Bělohrad dokáže uchvátit možná víc, než město samotné. Záleží ale na každém, co pro sebe hledá. A pokud je to odpočinek, pak je na správném místě. Pokud ale hledá i zábavu, krátká procházka postačí.

Lázně Bělohrad se už na první pohled liší od všech měst, kde se jen bydlí. Jsou to lázně a tak se tak i snaží vypadat. Široké dlážděné chodníky a květiny všude v ulicích, prodejna lázeňských oplatek, cukrárny, restaurace a hotely. Všechno zůstává připraveno na záplavy lidí.

Kdybychom měli zůstat u zevrubného popisu, řekli bychom - město na jedničku. Smutné ale je, že všechno popsané zeje prázdnotou. V ulicích se prochází jen několik lázeňských hostů, kteří se tam marně snaží najít rozptýlení. Místní okupují své oblíbené hospody a šuškají si o tom, jak vypadá ten či onen lázeňák a spekulují o tom, proč tam asi přijel.

Kdo by se ale na druhé straně nechal vyvést z míry klidem a pohodou, když ho bolí záda, klouby, trpí revmatismem nebo si v Lázních Bělohrad snaží zmírnit následky po úraze? Takových lidí pravda asi moc nebude. A právě takoví do tohoto podhorského místa jezdí velmi rádi. Léčivé slatinné prameny mají dobré renomé v Česku i v zahraničí.

Pohled o staletí zpět

Barevná a velmi lidská je pak historie Lázní Bělohrad, osady, která se původně jmenovala Nová Ves a kde stával dřevěný kostelík a dřevěná tvrz. Roku 1543 koupil Novou Ves Jindřich Škopek z Bílých Otradovic a jeho syn nechal původní tvrz přestavět na kamennou. Po čase se do horské krajiny začali hojně stěhovat Němci. Pak se osada stala majetkem rodiny Valdštejnů. Za jejich časů byla tvrz přestavěna na barokní zámek. Novou podobu dostal také kostel. Roku 1722 Karel IV. povýšil osadu na město a téhož roku se témuž místu začalo říkat jinak – Bělohrad. 

Roku 1880 Maxe Domitzer nechal postavit na levém břehu říčky Javorky očistné lázně s teplou vodou. Město se rozrůstalo, dostalo poštu, nádraží i občanskou záložnu a několik lázeňských domů a hotelů. Čile fungoval taky Sokol a občanská beseda. Až do první světové války šlo všechno jak na drátkách, pak ale období blahobytu vystřídaly hlad, bída a utrpení. Po čase Bělohrad znovu ožívá a do města se vrací pohoda, kterou za krátko střídají mocenské boje Adolfa Hitlera. Rok 1948 a nástup socialismu, pak rok 1961 a s ním spojené sloučení čtyř okolních obcí - Horní Nová Ves, Bělohrad, Prostřední Nová Ves a Dolní Nová Ves do jednoho města -Lázní Bělohrad.

Text/foto/video: Klára Svobodová