ČR, Smiřice: život kolem vzácné kaple - VIDEO

Ne příliš dobré kondici se těší rozsáhlý objekt smiřického zámku. Při pohledu od fabriky DU PONT, která se specializuje na výrobu citrusového pektinu ze sušených citrusových výlisků a která dává práci 113 zaměstnancům, se ale zdá, že si stojí celkem dobře. Zanedbaný zámek, i když obrovský, zastiňuje Kaple Zjevení Páně ve Smiřicích. Kaple je udržovaná, křídlo, které se k ní pojí dokonce čerstvě zrekonstruováno. Pod spraveným kabátem ale vězí děravá košile.

Santini nebo Dientzenhofer?

Autorství návrhu lidé přisuzují buď slavnému staviteli Santinimu nebo Kryštofu Dientzenhoferovi. Podle odborníků totiž tahle národní kulturní památka nese znaky obou dvou a nikdy se tedy neshodli. Kvůli požárům, které zachvátily Smiřické panství, žádné důkazy neexistují. Pro mnohé laiky je ale Jan Blažej Santinini uchopitelnější, už proto, že tento pražský Ital si v Česku udělal zvučné jméno. Jeho kaple podobná této stojí třeba v Dolních Břežanech u Prahy. Jiní jsou ale spíš na straně "barokního kouzelníka" Kryštofa Dientzenhofera. 

Smiřickým byl dlouho vyčítán ateismus. Chyběl kostel, dokonce ani hřbitov tihle lidé z Polabí dlouho nepostrádali. Aby se uklidnilo veřejné mínění, roku 1699 byl položen základní kámen k dnes slavnému smiřickému kostelu.

Oltář na sever?

Neználky sakrálních staveb při vstupu do smiřického kostela netrkne asi nic, lidé věci znalí ale na první pohled mohou vidět mnoho výjimečností. Už jen to, že oltář místo na východ, jak bývá zvykem, stojí směrem na sever. Odlišná situace interiéru byla spíš znakem pohanů. Marie Tereza Violanta ze Štenberku, tehdejší majitelka panství, se ale čile hlásila k víře katolické. To na popud jejích rodičů byla stavba kostela zahájena. Zemřeli ale, kdy¨ž jí byl pouhý rok.

Na stavbu tak dohlížel její prastrýc Václav Vojtěch ze Šternberku. V této stavbě nalezl zalíbení i samotný papež a na důkaz své přízně poslal majitelce obraz Madony. Uvnitř kostela je dnes k vidění jen jeho replika, originál chrání depozitář. Vnitřek kaple má také výbornou akustiku, kvůli které se sem lidé sjíždí na každoroční Smiřické svátky hudby.

Zámek coby státní statek pivovar či chemička

Teď k samotnému zámku, kde u vchodu v zadním traktu stále visí zelenozlatá cedulka s nápisem Státní statek. Přesně tento nápis má zřejmě na svědomí stav celého objektu, kde si dřív jeho dvůr pronajímal pivovar a několik zámeckých „pokojů“ později také chemička. Do opraveného křídla se nastěhovala místní knihovna a několik kancelářských úředníků. Zbytek ale vesele chátrá dál.

Otevřenými okny se dá nahlédnout do zámeckých „komnat“, které se za léta komunismu proměnily na nevkusně okachlíkované sociálky. Všechno kdysi velkolepé dnes smutně čeká na svou záchranu – prostorná nádvoří, brány i propadlé klenby. Nicméně, i přes nuzný stav, stojí za to zámecký areál a také přilehlý park prozkoumat.

Na stejném místě původně stála vodní tvrz ze 14. století, o dvě stě let později byla přestavěna na renesanční a ještě později na barokní zámek. Ve Smiřicích stojí za krátkou zastávku také nádraží, které se honosí titulem z roku 2007 – Nejkrásnější české nádraží.

Text/foto/video: Klára Svobodová