Slovensko: Bratislava z nadhledu

Stavbu Nového mostu dokončili v létě 1972 jako druhého mostu přes řeku Dunaj na území Bratislavy. Tehdy se nazýval Most Slovenského národního povstání a už od počátku vyvolal mnohé diskuze. Jedním z předmětů sváru je jeho umístění. Je sice pravda, že odedávna byl v těchto místech brod a právě na jeho místě postavili most už kdysi, za Rakousko-Uherska, jak potvrzují historické kresby města. Výstavba jeho nástupce ve druhé polovině 20. století však s sebou nesla více negativ.

Jednak přímo do centra města přinesla hlavní dopravní proud z petržalského břehu, kde se už tehdy budovalo obrovské sídliště pro desítky tisíc obyvatel. Až po čase se jakžtakž podařilo část dopravy odklonit na další mosty (Dunaj dnes v Bratislavě přetínají čtyři mosty, po nichž vede doprava, pátý – Starý most – je momentálně uzavřen a rozhoduje se o jeho budoucnosti, o výstavbě dalších mostů se uvažuje). Mnohem větší následky, které se už zřejmě nikdy nepodaří napravit, však měla výstavba předmostí na okraji Starého města podél historických hradeb, kde zbourali několik ulic s původní zástavbou včetně židovské synagogy.

Samotný most je dlouhý necelého půl kilometru a už z dálky upoutá závěsným systémem lan na jediném „dvounohém“ pylonu. Toto řešení vyloučilo potřebu výstavby mostního pilíře v řečišti Dunaje, který by překážel lodní dopravě. Samotný most je dvoupodlažní, pod vozovkou procházejí inženýrské sítě a v dolní části po stranách jsou dva částečně kryté chodníky pro pěší i cyklisty.

Vydáme-li se z města po levém chodníku, přijdeme k té „noze“ pylonu, která uvnitř ukrývá rychlovýtah. Ten – po zaplacení vstupného – návštěvníka vyveze do výšky asi 80 metrů, kde je umístěno čočkovité těleso o průměru asi 30 metrů. Uvnitř se nachází restaurace (původně kavárna Bystrica), z níž je přes velká okna jedinečný výhled na Bratislavský hrad, centrum města a jeho okolí. Restaurace do svého současného názvu přijala už dávno používané hovorové označení „UFO“.

Od recepce naproti výtahu vedou dveře ke schodišti ve druhé noze nosného pilíře, po němž se dá vystoupit až na vyhlídkovou plošinu na střeše restaurace (schody opačným směrem dolů do přízemí slouží pouze jako nouzové schodiště). Za komunistů byla tato plošina veřejnosti nepřístupná, dnes patří k nejhezčím vyhlídkám na město s majestátným Hradem přímo před očima a vysoko nad budovami v historickém centru města. Snad je to vidět i na přiložených fotografiích, přestože v době návštěvy nám počasí nepřálo a ani silný vítr nedokázal rozehnat mraky nad městem, z nichž nás jen chvílemi ozářilo jarní slunce...

Text a foto: Jiří Výborný