Černá Hora: Divoká krása V. – Budva, hlavní město turistického ruchu
Letní čtení vám přináší:
Do města bohatého na historii jsme se vydali z našeho výchozího bodu - z městečka Tivat, kde jsme byli i ubytováni. Cesta autobusem do turisty opěvované Budvy trvala necelou třičtvrtě hodinku. Zatím, co cesta běžela přes bujnou zelenou vegetaci, jsme si otevřeli cestovatelský bedeker. Hned nás zaujaly dvě věci: první, že dějiny města sahají až 2 600 let do minulosti a druhá, že město ovládali od začátku až po současnost Řekové, později Římané po nich Benátčané, Osmané, Francouzi a nakonec Rakušané. Každý z těchto národů zde do dnešních dob zanechal hmatatelnou stopu. Zajímavostí byl i příchod Arabů, kterým se nejen podařilo zastavit v roce 831 rozkvět tohoto města, ale také se podíleli na jeho zničení a drancování. Přesto byla Budva znovu obnovena a v současnosti patří k nejoblíbenějším a zároveň k nejdražším letoviskům Černé Hory.
Po příjezdu na místo činu nás svou krásou uchvátila horstva Lovčen a Paštroviči, obklopující, či spíše chránící město před vnitrozemskými vlivy. Postupně jsme začali nabývat pocit, že nejsme v Černé Hoře, ale někde v Itálii. Všechno tu zářilo novotou, upravené cesty i chodníky lemovaly palmy a květena. Čilá výstavba zas naznačovala, že rozkvět tohoto města pokračuje i nadále. Předností města se pro nás staly krásné pláže s červenými kamínky. Jedna z nich se dokonce jmenovala Slovenska plaža. Není se čemu divit, vždyť češtinu bylo slyšet na každém kroku.
Staré s moderním
Pláže obklopovaly starou, ale za to malebnou část Budvy. Ta se nacházela na malém výběžku pevniny do moře. Celý tento architektonický skvost obklopovaly masivní hradby. Kousek od hradeb se zase nacházel obrovský komplex Avala, tvořící hotelové a restaurační městečko. Podniky zde byly osobité. Jeden ve tvaru pirátské lodi, druhý jako z jiného světa a podél celé promenády nebylo vzezřením stejného podniku. Většina z těchto otevřených objektů se v noci měnila na diskotékový ráj.
Bohužel, to co jsme viděli my, byl již důsledek nové výstavby, protože v nedávné minulosti město resp. jeho pobřeží zasáhlo silné a ničivé zemětřesení. Mnohé hotely či obytné bloky musely být srovnané se zemí. Ani staré město se nevyhnulo tomuto neblahému přírodnímu jevu. Co se dalo zachránit, to černohorští obyvatelé zachránili, co ne, to padlo za oběť těžkým mechanismům. Přece jen tu zůstalo pár hodnotných památek. Mezi jinými jsou to opevnění pocházející z dob benátského panství, městské vstupní brány, Katedrála sv. Jana Křtitele, opuštěný kostel Panny Marie a další. Některé z nich jsme měli možnost obdivovat z blízka i z vnitřku.
Řeknu vám, tak krásné a úzké uličky, ne širší než metr, jsme neviděli ani v Perastě či v Kotoru. Navíc při jejich procházení se občas naskytla možnost vstupu do úzkých bran. Po jejich přechodu jsme se ocitali na miniplážích s blankytným a třpytícím se mořem, jehož vlny omývaly, či spíše bičovaly starobylé hradby. Ve spalujícím létě vysoké zdi dodávaly příjemný pocit chládku. Když jsme vyšli na hradby, naskytl se nám nádherný pohled na otevřené extra slané :-) Jaderské moře. Všimli jsme si, že necelých zhruba 800 m od staré části města se z moře vynořuje Ostrůvek Sveti Nikola se zříceninami kostela sv. Mikuláše (alespoň podle bedekru). Škoda, že jsme neměli tolik času, abychom se na něj šli podívat.
Naše putování po městě Budva jsme pomalu ukončovali, jak jinak se zmrzlinou v ruce. Poměrně rozlehlé město zářilo čistotou, rozvinutými službami a všudypřítomným dopravním ruchem. Pobřeží lemovaly superjachty milionářů v kontrastu s loďkami místních přepravců. Po příjezdu na stanici, která spíše vypadala jako botanická zahrada, jsme už jen nastoupili do autobusu a vydali se zpět do bodu začátku - do města Tivat.
GPS: 42°16'44.2"N 18°50'21.7"E
Text a foto: Oskar Mažgút
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek